Pfeffer Wilhelm, vynikající botanik, zvl. fysiolog rostlinný (* 1845 v Grebensteinu u Kasselu), studoval v Gotinkách, Marburku, Vircpurku a v Berlíně, stal se v Gotinkách r. 1865 doktorem filosofie, habilitoval se r. 1871 na universitě v Marburku, jmenován byl r. 1873 mimořád. professorem v Bonně, r. 1877 řád. professorem v Basileji, r. 1878 v Tubinkách a r. 1887 v Lipsku. Zvláště na obou posléze jmenovaných místech, jsa též ředitelem bohatě dotovaných ústavův a zahrad botanických, P. rozvinul horlivou činnost badatelskou i učitelskou. – První práce P-ovy spadají v obor systematiky a morfologie (vývojezpytu). Teprve ve Vircpurku patrně vlivem svého geniálního učitele Julia Sachsa přiklonil se k fysiologii, kteréžto napotom výhradně věnoval život svůj. Z první periody jeho tvoření náleží uvésti spis jednající o geografickém rozšíření mechů: Bryogeograph. Studien aus den rhätischen Alpen (Berlín, 1869); dále spisy vývojezpytné: Zur Blüthenentwicklung der Primulaceen und Ampelideen (t., 1869); Die Entwicklung des Keimes der Gattung Selaginella (Bonn, 1872). Z fysiologických prací jeho stůjtež zde: Wirkung farbigen Lichtes auf die Zersetzung der Kohlensäure in den Pflanzen (Marburk, 1871); Ueber Proteinkörner und die Bedeutung des Asparagins beim Keimen der Samen (Lipsko, 1872); Physiologische Untersuchungen (t., 1873); Die periodischen Bewegungen der Blattorgane (t., 1875). Výzkumy posléze jmenované vedly jej k základní a vysoce originální práci: Osmotische Untersuchungen (Lip., 1877), jež rázem osvětlila mechaniku rostlin a spolu na poli molekulárné fysiky ve svých konsekvencích (Van t'Hoffem) způsobila revoluci mínění o osmose a zjevech příbuzných. Další vynikající práce P-ovy jsou; Lokomotorische Richtungsbewegungen durch chem. Reize (Lip., 1884) a Ueber chemotaktische Bewegungen von Bakterien, Flagellaten und Volvocineen (t., 1888), v nichž pojednává o důležitém zjevu jím objeveném, t. zv. »chemotaxi«; Beiträge zur Kenntniss der Oxydationsvorgänge in lebenden Zellen (t., 1889); Zur Kenntniss der Plasmahaut und der Vacuolen (t., 1890); Studien zur Energetik der Pflanze (t., 1892), kdež pokouší se různé projevy živých rostlin osvětliti se stanoviska principu o zachování a proměnách energie. Do téhož oboru energetiky rostlinné zasahuje též obsáhlý spis Druck- u. Arbeitsleistung durch wachsende Pflanzen (t., 1893). Ve svých pracích fysiologických P. jeví se jako zručný experimentátor a nejvýše kritický, střízlivý vykladatel pozorovaných zjevů, ve slohu pak na rozdíl od svého učitele-mistra J. Sachsa, jenž psal vždy elegantně a lehce, poněkud abstraktní a těžký. Ucelený a spolu detailní názor o veškerých oborech fysiologie rostlinné, jakož i kritický soubor veškeré příslušné literatury podal P. ve svém znamenitém, svého druhu jediném díle: Handbuch der Pflanzenphysiologie (2 d., 1881–82, 2. vyd. vychází od r. 1897). Dodati sluší, že P. Tubinkách vydával: Untersuchungen aus dem botanischen Institut zu Tübingen (2 d., 1881–87), a že po smrti Pringsheimově od r. 1894 uvázal se spolu se Strassburgerem v redigování Pringsheimových »Jahrbücher für wissenschaftl. Botanik«. lč.
PD old 70