Ottův slovník naučný/Petruševič
Ottův slovník naučný | ||
Petrus | Petruševič | Petruševskij |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Petruševič |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 651. Dostupné online. |
Licence: | PD anon 70 |
Petruševič Antonij, spisovatel haličskoruský (* 1821), kanovník arcibisk. chrámu ve Lvově, proslul jako bibliograf, historik a filolog. Prostudoval zejména veřejné i soukromé archivy v Haliči, Bukovině a v Rumunsku a uveřejnil hojně článků z církevních dějin haličských v »Halič. histor. sborníku« v »Haličanině« a v »Naukovém Sborníku«. Nejdůležitější z nich jsou: Istorija počajenskago monastyrja i jego tipografiji a Kratkoje izvěstije o Cholmskoj eparchiji. R. 1877 až 1878 uveřejnil v »Haličském Slově« několik polemických článků proti rukopisům Zelenohor. a Králodvorskému. Vedle toho sestavil obšírný etymologický slovník všech slovanských nářečí u přirovnání s indoevropským, při čemž zvláštní zřetel obrácen ke slovanským vlastním jménům, osobním i hlavnějším zeměpisným, na základě pramenů tištěných i rukopisných. Práce tato dosud není vydána. Životopis jeho přiložen jest ke sborníku jeho studií Linguistično-istoričeskija razsužděnija (Lvov, 1837). Jeho pracím, jichž se počítá přes 100, vadí strojená jeho mluva, jakási směs jazyka církevně-slovanského, ruského, maloruského a polského.