Ottův slovník naučný/Petrovaradín
| Ottův slovník naučný | ||
| Petrovac bosenský | Petrovaradín | Petrovce |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Petrovaradín |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 646. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Petrovaradín |
|
Petrovaradín (maď. Pétervárad, něm. Peterwardein, lat. Petrovaradinum), král. svob. město a silná pevnost v království Chorvatsko. slavonském, v županji srjemské, v krajině močálovité, na prav. břehu Dunaje, naproti Novému Sadu (s nímž spojen jest lodním a želez. mostem) a na želez. trati Sobotice-Zemunj, má s dvěma předměstími Ludvíkovem a Rochovem bez vojenské posádky 3777 obyv., z nichž je 2329 Srbochorvatů, 1062 Němcův a 263 Maďarů (1890). Pevnost je silně obehnána příkopy a skládá se z horní a dolní části. Horní čásť pevnosti leží na vysoké (49 m n. hl. Dunaje) skále se tří stran osamocené; zde jsou hlavní kasárna, zbrojnice s památkami z válek tureckých. Pro případ obleženi a nedostatku vody jde ještě průkop skalou až pod hladinu Dunaje. Na sever. patě vrchu leží vlastní město čili dolní čásť pevnosti. V čas míru je zde posádkou na 2000 mužů, kdežto ve válce může pevnost pojmouti až 12.000 mužů. Město má 4 kostely, z nichž vyniká františkánský s náhrobkem Jana Kapistrána, far. kostel sv. Jiří, vystavěný na vrchu v pěkném slohu s náhrobky hrdinův a bojovníků z válek tureckých, dále měšťanské a obecné školy, vojenský špitál, stanici paroplavební; jest sídlem velitelství 14. pěší brigády, ženijního ředitelství; obyvatelstvo zabývá se výrobou likérův a octa, pěstováním obilí, vína a ovoce a obchodem s nimi. Na blízku četně navštěvované poutnické místo u»Panny Marie Sněžné«. P. leží na místě řím. Acumincum, ve XII st. slul Petricum. Roku 1526 dobyli města Turci, ale po vítězství Rakušanů r. 1687 je opustili. O rok později pobořilo vojsko císařské z větší části hradby a nedlouho potom ještě město od Turků vypáleno. Dne 5. srp. 1716 zvítězil zde slavně princ Eugen nad vojskem tureckým, načež mírem Požarevackým (1718) postoupeno císaři. V revoluci uherské drželi P. ve své moci uherští povstalci, než dne 6. září 1849 po dlouhém obležení vzdala se posádka vojsku císařskému. Město bylo od r. 1769 hlavním sídlem petrovaradínského pluku. (Ostatně srv. Hranice Vojenská.)