Údaje o textu
Titulek: Petri
Autor: Ludvík Tošner
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 620–621. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Petri: 1) P. Olaus či Olof Petersson, zvaný Mäster Olof, švédský reformátor (* 1493 v Örebro – † 1552 ve Štokholmu). Byl syn kováře a studoval v Upsale, pak ve Vitemberce, kde byl z nejhorlivějších žáků Lutherových. R. 1518 byl promovován na magistra filosofie, r. 1519 vrátil se do vlasti a jakožto diakon v Strengnäsu ihned jal se kázati a šířiti zásady reformátorské a útočil prudce na římský katolicismus a papeže. R. 1523 povolal jej Gustav I. Vasa protekcí svého kancléře Vavřince Andreae, nejmocnějšího podporovatele švédské reformace, za sekretáře do Štokholmu, kdež také kázával při městském kostele, ač nebyl dosud vysvěcen. R. 1525 se oženil. Na sjezdě ve Vesterasu disputoval s Pedrem Gallem, zástupcem církve katolické, a vynikl tu jako obratný dialektik. Při tom i literárně pracoval pro propagandu reformace vydávaje Manuale sueticum a liturgii Ordo missae sueticae, jakož i řadu menších spisů, v nichž velice horlivě zastával se svých zásad; jsou to zejména: Een Christelighen formaning til Clerkerijt; Een liten boock om Sacramenten; Een liten Underviisning om Echteskapet; Een liten boock j huilcko closterleffuerne fonclarat warder; Om Gudz ordh och menniskios bodh a j. R. 1531 stal se kancléřem královým, ale nezastával tohoto místa dlouho, neboť sám jsa stejně jako král autoritářem nesnášel se s ním a r. 1539 byl jmenován pastorem při velikém chrámu Páně (Storkyrku) ve Stokholmě. U krále upadl dokonce v nemilost, když nechtěl souhlasiti s užitím církevních statků na potřeby světské, ba když r. 1540 byl obžalován, že neprozradil spiknutí proti králi (jež bylo mu svěřeno jakožto zpovědní tajemství), byl odsouzen k smrti. Na přímluvu obce udělena mu však milost, sic pod ztrátou všech hodností. ale r. 1543 opět byl uveden ve svůj úřad pastorský, v němž setrval až do smrti. P. jest vlastni reformátor Švédska a stejnou dobou učený theolog jako lidový řečník překladatel, básník církevní, horlivý proselyta i neobyčejně dovedný stylista. Jeho žalmy, buď původní, buď z němčiny přeložené, dosud zpívají se ve švédských kostelích. Účastnil se také překladu bible do švédštiny a jemu připisují také drama náboženské Tobiae commedia (1550). Z četných jeho spisův uvádíme ještě: Svensk krönika (otišt. ve Scriptores rerum Suecicarum medii aevi sv. I., Upsala, 1818, pak kriticky od Klemminga 1860), sahající až po r. 1520 a sepsaná na základě starých dokladů; svědčí o vzácném kritickém duchu P-ově. O P-ovi psali monografie Svedelius, d'Aujou, de Reuterdahl, Sonden a j. Srv. také Henrick Schück. Svensk Literaturhistoria a téhož (s K. Warburgem) Illustrerad Svensk Literaturhistoria. – Jeho bratr

2) P. Laurentius či Lars Petersson, zvaný Nericius, byl prvním lutheránským arcibiskupem švédským (* 1499 v Örebro – † 1573 v Upsale). Měl stejné vzdělání theologické jako jeho bratr Olof a jsa rovněž horlivý přívrženec Lutherův hlásal zásady téhož po boku bratrově, ač byl povah mírnějších a ne tak neohrožený jako Olof. Ani té výmluvnosti neměl, vynikaje za to theologickou učeností. R. 1527 byl professorem v Upsale, r. 1531 upsalským arcibiskupem. Také on účastnil se Andersonova překladu bible do švédštiny (vyšel r. 1641) a napsal Then svenska kyrkeordning (1572), švédský círk. řád, kterýž byl na sněmě Upsalském r. 1572 od kněží za všeobecně platný uznán a jenž podnes jest základem švédské liturgie; obsahuje také první školní řád Švédska. Roku 1557 zastupoval Švédsko při jednáni o mír v Moskvě. Napsal řadu žalmův a zanechal mnoho kázání a rozprav náboženských.

3) P. Eduard, zeměpisec a anthropolog (* 1854 – † 10. října 1899 v Petrohradě), studoval na medicinsko-chirurgické akademii a dosáhl prací: Beiträge zur Lehre von den Hemmungsapparaten des Herzens (Bern, 1880) hodnosti doktora mediciny university bernské, na níž stal se i professorem zeměpisu a anthropologie, r. 1887 jmenován pak prof. zeměpisu a národopisu na univ. petrohradské. Napsal: Osnovy antropologiji (Petr., 1890); Somatičeskaja antropologija (t., 1895–97); byl spolupracovníkem ruské encyklopaedie lékařské a přeložil do ruštiny Peschelovu »Völkerkunde« a do němčiny spis Jadrinceva »Sibirj kak kolonija« a popis cesty Jarovského do Afgánistánu a j. Tšr.