Petrů Václav, paedagog a spisov. čes. (* 28. září 1841 v Klenovicích u Soběslavi). Vystudoval gymnasium v Jindř. Hradci, fakultu filosof.- (klassickou filologii) v Praze, supploval na českých parallelkách při něm. gymnasii v Českých Budějovicích, potom stal se učitelem při obecném gymnasii v Klatovech, odkudž po 3 letech (r. 1871) povolán za správce obecného gymnasia v Pelhřimově, kde jako ředitel působí dosud. P. jest velmi pilným pracovníkem literárním, jenž vydal množství spisův jednak původních, jednak přeložených. Cena těchto prací jest ovšem nestejná, ale uznati sluší, že některé jeho práce jsou svého druhu první, o nichž u nás pracováno. Zejména jsou to: Illustrované dějiny literatury všeobecné (Plzeň, 1881; zde zastoupeny jsou literatury orientální, klassické a románské, počtem čtrnáctery); Poetická čítanka (Praha, 1876, 1879, 2 sv.); Antithesis v poesii české (Klatovy, 1868); Česká poetika, čásť všeobecnou vypravil B. Pošík (t., 1870); dále jest od něho: Čítanka pro nižší třídy škol středních (Praha, 4 díly, v několika vydáních); Obrazy ze života starověkých národů (t., 1875 u Otty); Proprava k české stilistice (t., 1875); Anthologie epických básní původních a přeložených (t., 1875 a 1879); Výtečníci starého věku (t., 1876); Poetická čítanka (t., 1876); Princ Eugen Savojský (t., 1878); Kytice z nadšených zpěvů (t., 1878); Ze starověkých povídek (t., 1878); František Trenk, vůdce pandurů (t., 1879); V tenatech šejdířových (t., 1879); Perličky lásky mateřské (Pelhřimov, 1881); Na Křemešník! Cestopisná črta (Nové Město n. M., 1885); Návod ku deklamování (Praha, 1836); Z našich pověstí (t., 1888); Do rodiště Rubešova (t., 1888); Stručná slovesnost (t., 1393); Báje a báchorky všech národů (Písek, 1897); Klášter Želiv (Praha, 1897); do Ottových Čech (dílu VIII.) napsal s H. Mejsnarem a Fr. A. Slavíkem Táborsko; do programmu gymnasia pelhřimovského nar. 1875–76, 1886–87, 1893–94 K dějinám města Pelhřimova; na r. 1890 O vzniku Rakouského Slezska; na r. 1895 První čtvrtstoletí ústavu. Jako překladatel převedl do češtiny mnoho románů, povídek, básní menších i větších a statí poučných; zejména překládal z Kiellanda (Garman a Worse); Pontoppidana H. (Mladá láska); Thoresenové M., Conscience, Ohneta, Hildebranda, Kr. Elotera, Flygaré-Carlénové a jiné. Přeložil též do němčiny Heritesovy novellety a něco z Karoliny Světlé. O ústav pelhřimovský získal si jako ředitel nevšední zásluhy, začež r. 1901 jmenován čestným měšťanem.
PD anon 70