Ottův slovník naučný/Petermann
| Ottův slovník naučný | ||
| Peterm. | Petermann | Petermannova země |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Petermann |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 601. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Petermann: 1) P. Julius Heinrich, orientalista německý (* 1801 v Gluchově – † 1876 v lázních nauheim.). Od r. 1837 byl prof. university berlínské. Praktické znalosti jazyků východních nabyl na cestách, r. 1852 až 1855 v Malé Asii a Persii, r. 1867–68 v Palestině a Syrii. Větší práce jeho jsou: Grammatica linguae armenicae (1837); De Ostikanis, Arabicis Armeniae gubernatoribus (1840); Beiträge zu einer Geschichte der neuesten Reformen des Osmanischen Reichs (též turecky, 1842, s Ramisem Efendim); Porta linguarum orientalium (sv. 1.–4. a 6., 1840 až 1872); Reisen im Orient (2. vyd. 1865, 2 sv.); Thesaurus sive liber magnus vulgo liber Adami appellatus (1867, 2 sv.); Pentateuchus samaritanus (1872–91, 5 sv.); Versuch einer hebr. Formenlehre nach der Aussprache der heutigen Samaritaner (1868).
2) P. Wilhelm Ludwig, botanik něm. (* 1806 v Lipsku – † 1855 t.), byl prof. botaniky v Lipsku, zabýval se soustavnou botanikou a květenou Německa. Vydal: Handbuch der Gewächskunde (Lip., 1836); Flora Lipsiensis excursoria (t., 1838); Flora des Bienitz (t., 1841); Taschenbuch der Botanik (t., 1842, s 12 tab.); Das Pflanzenreich in vollständigen Beschreibungen aller wichtigen Gewächse dargestellt (t., 1838–45, s 282 tab.); Analytischer Pflanzenschlüssel für botanische Excursionen in der Umgegend von Leipzig (t., 1846); Deutschlands Flora (t., 1846–49, se 100 tab.).
3) P. August, geograf a kartograf něm. (* 1822 v Bleicherode – † 1878 v Gothě). Chtěl původně věnovati se studiím theologickým, ale pak r. 1839 vstoupil do zeměpisné školy Berghause staršího v Postupimi, kde spolupracoval o Berghausově »Physik. Atlas«, do něhož kreslil také Humboldtovu mapu střední Asie. Roku 1845 povolán do Edinburku pomáhat při Johnstonově angl. vydání Berghausova atlasu, načež r. 1847 přestěhoval se do Londýna, kde založil kartografický ústav a vydal mimo četné mapy různých cestovatelů: Atlas of physical geography; Physical statistical maps of the British Isles; Account of the expedition to Central Africa a j. Také Encyclopedia Britannica a Athenaeum tehda vycházející obsahovaly mnoho jeho map a P. zabýval se horlivě geografií Afriky a pásma arktického. R. 1854 P. stal se ředitelem geografického ústavu Justa Perthesa v Gothě a r. 1855 redaktorem »Mitteilungen aus Justus Perthes' geographischer Anstalt«, jež po dlouhou dobu byly jakýmsi střediskem geografických snah. P. redigoval je až do své dobrovolné smrti r. 1878. P. jakožto zeměpisec obracel svůj zřetel zejména k neprobadaným končinám africkým a arktickým pobádaje k výpravám do těchto krajů (umožnil neb způsobil cesty Vogelovy, Heuglinsovy, Beuermannovy, Mauchovy a Rohlfsovy) a různé svoje monografie ukládal skoro vesměs v »Mitteilungen«, obsahujících asi 1000 jeho map; po jeho smrti vydával je Behm a Supan, od r. 1885 Supan sám. Fedroval vůbec studium zeměpisu způsobem velmi účinným. Z jeho prací kartografických, jež vynikají vesměs využitím všeho materiálu a jasnou technikou, dlužno zvláště uvésti mapu vniterné Asie o 10 listech, mapu Spoj. Obcí sev.-amer. v 6 listech a Australii v 9 listech. Také do atlasu Stielerova hojně přispíval. Z četných jeho žáků vynikli Hassenstein, Friederichsen, Debes, Habenicht a j.