Ottův slovník naučný/Peter
| Ottův slovník naučný | ||
| Petent | Peter | Peter van der Faes |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Peter |
| Autor: | Hynek Vysoký |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 599–600. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Peter: 1) P. Karl Ludwig, dějepisec něm. (* 1808 – † 1893). Byl v l. 1835–56 ředitelem gymnasia na různých místech a konečně (1856–73) řídil zemskou školu ve Pfortě. Na čas byl členem konsistoria v Hildburghausech (1843–48) a ministeria v Meininkách (1848–52). Napsal: Zeittafeln der griech. Geschichte (1835); Zeittafeln der röm. Geschichte (1841); Die Epochen der Verfassungsgeschichte der röm. Republik (1841); Der Geschichtsunterricht auf Gymnasien (1849); Studien zur röm. Geschichte (1863); Geschichte Roms (1853, 3 sv.); Röm. Geschichte in kürzerer Fassung (1875); Zur Kritik der Quellen der ältern röm. Geschichte (1879). Vydal s poznámkami Tacitova Agricolu a Dialogus de oratoribus.
2) P. Charles Félix Michel, lékař franc. (* 1824 v Paříži – † 1893 t.). Jsa nejprve korrektorem v tiskárně, počal poměrně pozdě studovati lékařství. R. 1866 stal se mimoř. prof. a r. 1877 prof. lékařské kliniky při fakultě. Byl vynikajícím klinikem, který však oprávněnosti bakteriologie v lékařství neuznával. Z četných jeho prací buďtež uvedeny: Les maladies virulentes comparées chez l'homme et chez les animaux (1863); La tuberculisation en général (1866); Les maladies médicales du larynx (1869); Leçons de clinique médicale (1873, 3 sv.); Traité clinique et pratique des maladies du coeur et de l'aorte thoracique (1877); Diphthérie (1878).
3) P. Antonín, zasloužilý historik slezský, rodák z Javorníku Slezského († 1898 jako ředitel učitelského ústavu v Těšíně). Veliké zásluhy získal si o historické badání vévodství Slezského svými spisy o hradech a zámcích: Burgen und Schlösser im Herzogthume Schlesien (Těšín, 1879) a o zvycích a obyčejích v německém území Opavska: Volksthümliches aus Oesterr. Schlesien (t.). Čerpaje z něm. spisů starších, dopustil se, neznaje slovanského obyvatelstva, co se týče slovanského území, mnohých omylův a nesprávností. Mimo to napsal: topografii města Těšína, Herzogthum Schlesien (Vídeň, 1882) a přispíval do brněnského »Notizenblattu«.
4) P. Hermann, klass. filolog německý (* 1837 v Meininkách). Studoval na universitách v Bonnu a Vratislavi, r. 1860 stal se gymn. učitelem v Poznani, r. 1866 ve Frankfurtě n. O., r. 1871 prof. a r. 1874 ředitelem knížecí školy v Míšni. Vydal:. Scriptores historiae Augustae (Lip., 1865, 2. vyd. 1884); Historicorum Romanorum reliquiae (díl I., t., 1870); Historicorum Romanorum fragmenta (t., 1883) a Ovidiovy Fasti s něm. poznámkami (t., 1874, 3. vyd. 1889). Dále sepsal: Historia critica scriptorum historiae Augustae (t., 1860); Die Quellen Plutarch's in den biographien der Römer (Halle, 1865); Die Scriptores historiae Augustae. Sechs litterarhistor. Untersuchungen (Lip., 1892); Die geschichtliche Litteratur über die röm. Kaiserzeit bis Theodosius I. u. ihre Quellen (t., 1897, 2 d.); Der Brief in der röm. Litteratur. Litterargeschichtliche Untersuchungen u. Zusammenfassungen (Abhandl. d. sächs. Gesellsch. d. W., XX. díl, čís. 3., Lip., 1901). Konečně opatřil 2. díl Haaseových Vorlesungen über lat. Sprachwissenschaft (t., 1880). Vý.