Pestík (lat. pistillum). Kdežto u rostlin nahosemených vajíčka a později semena jsou nahá, při čemž namnoze sedí volně na plodolistech nebo plodních šupinách otevřených a plochých, u rostlin krytosemených vajíčka»t. j. zárodky pozdějších semen, uzavřena jsou v dutině resp. v několika dutinách ústrojí zvaného p. Tento se skládá aspoň ze dvou částí, a to jednak ze zpodní části naduřelé, vlastního to jímadla vajíček a později semen (vaječník, ovarium, též semeník zvaného), jinak z ústrojí na jeho vrcholku sedícího a sloužícího k zachycení pylu (t. zv. blizny, stigma), jako jest to na př. u máku. Obyčejně však mezi vaječníkem a bliznou vyvinuta bývá ještě třetí sloupkovitá neb nitkovitá čásť, jež nazývá se čnělka č. stylus. Blizen, někdy i čnělek může býti na témž p-u několik. Blizna má povrch pokrytý papillami, t. j. hrboulkovitými až krátce chloupkovitými výrostky z buněk pokožkových, jež vylučují lepkavou šťávu. Pylová zrnka padnuvší na povrch blizny klíčí, t. j. vyhánějí pylové vaky v podobě tenkých jednoduchých vlakének, jež jako nějaké klíční hyfy parasitických hub prorůstají pletivem blizny a po případě též čnělky (je-li vyvinuta) až do dutin vaječníka, kdež způsobují oplození vajíček (viz Květ). Zpodní čásť p-u, t. j. vaječník čili semeník, může míti buď jednu neb několik dutin oddělených přihrádkami kolmými, v prvém případě vzniká semeník jednopouzdrý, v druhém několikapouzdrý. Jak mnohé důvody svědčí, povstal p. srůstem jednoho neb několika plodolistů původně volných a plochých, při čemž vajíčka dostala se dovnitř dutin srůstem tím utvořených. Srůstem jednoho plodolistu k hořejší straně do kornoutu stočeného a kraji svými srostlého povstati musil ovšem p. jednopouzdrý s jedinou bliznou a po případě též čnělkou na svém konci, nesoucí vajíčka (resp. jedno jen vajíčko) podél vnitřního švu na obou vnitřních okrajích plodolistu, jež se nazývají semenice čili placenty. Takový p. jednoduchý, a to jeden, nalézá se v květech dřišťálu a motýlokvětých; větší počet jednopouzdrých p-ů mají květy pryskyřníkovitých. Srůstem několika p-ů jednopouzdrých povstal p. několikapouzdrý, obsahující tolik pouzder, kolik bylo původních plodolistů. Vajíčka v takovém semeníku vznikají na vnitřních úhlech každého pouzdra na semenicích, které nyní nazýváme středovými (placentae centrales). Příkladem stůj trojpouzdrý semeník lilijovitých (Liliaceae). Ze semeníku několikapouzdrého může vzniknouti zase semeník jednopouzdrý, ale z několika plodolistů složený, jestliže přehrádky (v nichž vždy dvě a dvě části sousedních plodolistů nutno si mysliti plochami navzájem srostlé) uprostřed semeníku se uvolni a postupně odtud směrem k periferii se počnou zkracovati. Tak vznikají semeníky nedokonale přihrádkované, tak vznikl na př. jednopouzdrý semeník Orchideí, jehož tři krátké nedokonalé přihrádky celé pokládají se za semenice a to za t. zv. semenice nástěnné. V některých případech uvnitř p-u jednopouzdrého z několika plodolistů složeného nalézá se volný, jen na zpodu semeníku připevněný kolmý sloupek, nesoucí na celém svém povrchu vajíčka. Sloupek ten tvoří t. zv. střední semenici volnou (placenta centralis libera). Vznikla splynutím několika semenic centrálních semeníku vícepouzdrého v jedno sloupkovité těleso, jež od sousedních přihrádek sprvu se oddělilo, načež tyto zakrněly. Příklad poskytují Primulaceae a Utricularia. Jakési přechody k volné centrální placentě vidíme u některých silénkovitých, u nichž buď přehrádky v hořejší části semeníku zakrněly, tak že tam jediné jest sloupek volný, anebo přihrádky sprvu za mládí se sloupkem spojené později od tohoto se oddělují. Zakrněním centrální placenty povstává t. zv. semenice zpodní (placenta basalis) nesoucí větší počet vajíček vedle sebe (Aroideae) neb též jedno jediné uprostřed (Chenopodiaceae, Compositae). Na p-u složeném z několika plodolistů může býti srůst i v hořejší jeho části, t. j. ve čnělce a v blizně, tak dokonalý, že čnělka a blizna jest jedna a zdánlivě jednoduchá (Primulaceae). Jindy aspoň počet plodolistů jeví se v počtu laloků neb ramen, v něž blizna se dělí. Konečně může býti čnělka jen v hořejší polovici rozvětvena anebo jest čnělek několik navzájem nesrostlých v témže počtu co plodolistů. Toto částečně volné vyvinutí plodolistů může v některých případech jíti tak daleko, že ani pouzdra vaječníku nebývají nahoře srostlá (Veratrum, Staphylaea a některé Saxifragy). P. a semeník může býti svrchní, když nesrůstá s lůžkem, na němž sedí; květy pak takové nazývají se podplodní, poněvadž kruhy tyčinek a okvětí jaksi pod plodem se vtékají (inserují). Jestliže však p. sroste povrchem svým s lůžkem zcela neb do určité výšky značnější, povstane p. (a semeník) zpodní (okoličnaté, složnokvěté). Někdy osa s kruhy květními periferickými zvedne se samostatně kolem p-u v podobě kruhovitého valu neb pohárku, jejž nazýváme číška (u jabloňovitých). lč.
PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pestík