Ottův slovník naučný/Pesaro
| Ottův slovník naučný | ||
| Pesarese | Pesaro | Pescadores |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pesaro |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 584–585. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Pesaro |
|
| Související články ve Wikipedii: Provincie Pesaro a Urbino |
|
Pesaro [pèzaro]: 1) P. hl. město ital. prov. t. jm., dosud obehnané valy, leží nad ústím ř. Foglia do moře Jaderského a při železn. dráze Mantova-Brindisi, má 24.746 ob. (1891). Z budov vyniká několik velikolepých chrámů, zejména nová biskupská kathedrála a dóm San Francesco s got. portálem, vévodský palác a prefektury, jiné soukromé paláce, hrad (nyní vězeni), radnice, přes ř. Foglia most z doby Trajanovy a j. památné stavby. P. jest sídlem prefekta, tribunálu, finanční správy, obchodní komory, biskupa, má seminář, gymnasium, technický ústav a školu, lyceum, rolnickou a hudební školu (založ. Rossinim), veřejnou knihovnu (34.817 sv. a 3000 rukopisů), museum, sbírky mincí, starožitností, obrazů, majoliky, botanickou zahradu, dvě divadla, sirotčinec, dva špitály, nalezinec, blázinec a několik ústavů peněžních. Z průmyslových závodů dlužno uvésti továrny na stroje, želez. lité a hliněné zboží, olej, raffinerii síry, přádelny na hedvábí, koželužny, dílny na zboží majolikové, obchod s vínem, fíky, sýrem, olejem, hedvábím, kožemi, mýdlem, voskem, cínem a železem. Na břehu moře maják, nehluboký přístav a mořské lázně. Město je rodištěm řím. básníka Accia, Rossiniho a Mamianiho. Asi 3 km na záp. leží na hoře San Bartolo krásná villa Imperiale (z r. 1464) s freskami, kdysi sídlo vévodů z Urbina, r. 1882 obnovená. V okolí rostou nejlepší italské fíky.
P. za dob římských slulo Pesaurum, Pisaurum a založeno bylo r. 180 př. Kr. jako osada římská a za císařství byla kvetoucím městem. Král ostrogotský Totila je pobořil a Belisar je opět vystavěl a připojil k exarch tu ravennskému. Král francký Pipin daroval r. 755 město papeži. Později dostalo se do rukou světských. R. 1631 dostalo se opět papeži a trvalo při státě Papežském do r. 1860, kdy přešlo ke království Italskému.
2) P., P. e Urbino, provincie (býv. marka) v Italii rozkládající se na severových. břehu Jaderského moře, hraničíc s provinciemi Forli, Florencie, Arezzo, Perugia, Ancona, mořem Jaderským a republikou San Marino, má 3022,6 km2 a 240.682 ob. (1891); krajina je celkem hornatá, zavlažována ř. Marecchia, Foglia, Mentauro a Cesano, dobývá se zde síra, vápenec, sádra, stavební kámen, hlavní pramen výživy poskytuje chov dobytka, rybářství, vinařství, hedvábnictví a málo výnosné zemědělství. Průmysl zastoupen je továrnami na hospodář. stroje, hlin. zboží, přádelnami na hedvábí, provaznictvím a tkanim látek po domácku. Provincií probíhá ital. Jižní dráha.