Ottův slovník naučný/Peruc

Ottův slovník naučný
Peruanský balsám	Peruc	Perucké vrstvy křídové

Údaje o textu
Titulek:	Peruc
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 573. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Peruc

Peruc, far. ves v Čechách, v hejtm. a okr. lounském, má 156 d., 1095 ob. č., 19 n. (1890), kostel sv. Petra a Pavla, r. 1724 nově vystavěný na místě býv. farního, 3tř. šk., pš., telegraf, železn. stanici Rak. st. dráhy (Praha-Most); opodál Dolejší a Hořejší mlýn. Známý je »perucký písek«. Alod. panství (1982,06 ha půdy) se zámkem, dvorem, pivovarem a cukrovarem drží Fr. hr. Thun-Hohenštein, jehož předek František Ant. koupil je (1814) od Františka hr. Kinského ze Vchynic. V P-i, v jedné z nejstarších osad v Čechách, stával ve XII. stol. hrad, na němž seděl Měšek z Peruc e a jeho bratr Hroznata, ve století následujícím Vršovci, r. 1297 rod z P-e, z nichž vdova po Václavu z P-e postoupila tvrz a ves Zachariášovi z Chlumu. R. 1526 držel zboží perucké Jetřich a pak Václav Pětipeský z Krásného Dvora, jenž P. prodal Milé Elišce z Krajku, vdově po Jiříkovi z Lobkovic, po ní dědil (1597) Jindř. z Lobkovic a po něm syn jeho Bedřich. Potom se tu připomínají Hyzrlové z Chodů, v l. 1676–98 Ledeburové a Kinští ze Vchynic. Pod zámkem dodnes ukazuje se »Boženina studánka«, pod níž Božena právě v potoce prala, když ji kn. Oldřich poprvé spatřil.