Perno (Pirna), město v král. Saském, v kraji drážďanském, v romantické krajině na lev. břehu Labe (přes nějž železný most) a křižovatce železn. tratí Drážďany-Děčín, P.-Arnsdorf, P.-Berggiesshübel a P.-Gross Cotta, stanice Česko-saské paroplavby, má s vojenskou posádkou 18.295 obyv. (1900). P. jest sídlem správního úřadu I. stolice, obvod. soudu, jest pravidelně stavěno, má nový krásný katol. kostel (z r. 1867), 2 ev. kostely, z nichž vyniká got. hlavní kostel (ze XIII. stol.) r. 1889 obnovený, starý kostel býv. kláštera dominikánského, nyní vojenské skladiště, starou radnici (od r. 1555), městské museum, reálnou školu s progymnasiem, král. učitelský seminář, obch. školu a průmyslovou školu pro dívky, několik dobročinných ústavů, zejména sirotčinec, chudobinec, polepšovnu, špitál (ze XIV. st.), nemocnici a na místě bývalého opevnění pěkné sady a procházky. Z průmyslových závodů dlužno uvésti továrny na zboží hliněné a chamottové, plechové smaltované nádobí kuchyňské, sklo tabulové, doutníky, klobouky, aetherické oleje a essence, dále pivovarství, sladovnu, koželužnu, stavbu lodí, řezání pískovce, kamenictví a hrnčířství. Tu a v okolí P-na po obou březích Labe rozkládají se pověstné lomy na pískovec, při nichž zaměstnáno na 4000 dělníků. Čilý obchod podporuje hlavně paroplavba po Labi, zejména s výrobky pískovcovými, vápnem, uhlím, dřívím a obilím. Nad městem na levém bř. labském na vysoké skále strmí na místě bývalého hradu P-na r. 1573 od kurfiršta Augusta vystavěný nový zámek Sonnenstein, jindy státní vězení, od r. 1811 blázinec. Ve válce 30leté marně obléhán od Švédů, ve válce 7leté (1758) od Prusův. Na úpatí zámecké hory miner. pramen. P., původně slovanské, postoupil r. 933 Jindřich I. biskupství míšeňskému. Časem dostalo se město království Českému a kolem r. 1244 Jindřichu příjmím Jasnému, markrabí míšeňskému, jako věno Anežky, dcery krále Václava I. Roku 1292 držel P. opět biskup míšeňský, ale r. 1298 přešlo opět na Čechy. Roku 1404 král Václav zastavil P. markrabí Vilémovi. Smlouvou Chebskou ze dne 25. dub. 1459 pravoplatně potvrzeno držení P-na Sasku. Po bitvě Bělohorské objevují se v P-ně emigranti čeští od r. 1622 a zejm. od r. 1625; r. 1628 bylo jich napočítáno 500, hlavně z Litoměřic a z Prahy. Ovšem kdo se chtěli v P-ně usaditi, musili státi se plnými lutherány, česká konfesse trpěna nebyla a dokonce ne kalvinství. Česká bohoslužba (v kostele sv. Mikuláše) byla povolena r. 1628, ale povolení udělováno i potom vždy jen na rok. Českým farářem v P-ně byl Samuel Martinius (v. t.). Na poměry v P-ně emigranti často trpce si stěžovali. Obec zanikla někdy po r. 1639. Roku 1634 ujednána zde smlouva mezi Saskem a císařem, po ní pak následoval mír Pražský. Roku 1639 dobyli P-na Švédové pod Banérem; za války 7leté (1756) zajali u P-na Prusové celou armádu saskou a r. 1813 obsazeno P. Francouzi.
PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pirna