Ottův slovník naučný/Pernice
| Ottův slovník naučný | ||
| Pernerstorfer | Pernice | Perniciosní |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pernice |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 504. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Pernice: 1) P. Ludw. Wilh. Anton, právník něm. (* 1799 v Halle – † 1861 t.). Habilitoval se r. 1821 ve svém rodišti, stal se tam r. 1825 řádným professorem. R.1844 vzdal se professury a stal se mimoř. vládním plnomocníkem a kurátorem hallské university, r. 1845 ředitelem hallské konšelské stolice. Roku 1849 vrátil se k professuře. Od r. 1854 byl členem panské sněmovny za hallskou universitu a korunním syndikem. Z četných jeho spisů uvésti sluší: Geschichte d. Alterth. u. Instit. des röm. Rechts (Halle, 1821, 2. vyd. 1824); Observationes de principum comitumque imp. Germ. inde a. 1806 subjectorum jur. priv. mutata ratione (t., 1827); Quaestiones de jure publ. germanico (t., 1828, 2. vyd. 1831–35); Codex juris munic. Hallensis (1839); De sancta confoederatione (1855) a j.
2) P. Victor Anton Herbert, syn před. (* 1832 v Halle – † 1875 t.). Habilitoval se r. 1856 v Berlíně, stal se r. 1857 professorem řím. práva v Gottinkách. R. 1866 vzdal se však professury a vstoupil do služeb kurfiršta hesského, jejž zastupoval r. 1867 v Berlíně a později v Praze a ve Vídni. Jakožto obhájce Gottorpských dědických nároků na Šlesvik-Holštýn byl P. hlavním autorem spisu Oldenburger Staatsschrift (Oldenb., 1864), jakož i spisu Krit. Erörterungen zur Schleswig-Holsteinischen Successionsfrage (Kassel, 1866, 2 sv.). Kromě toho napsal: Commentationes juris romani duae (Halle, 1855); Die Verfassungsrechte der im Reichsrathe vertretenen Königreiche u. Länder der Oesterreichisch- ung. Monarchie (seš.1., t.,1872) a Miscellanea zur Rechtsgeschichte und Textkritik (díl I., Praha, 1869).
3) P. Lothar Anton Alfred, bratr před. (* 1841 – † 1891 v Berlíně). Habilitoval se r. 1867 v Halle jako soukr. docent, stal se tam r. 1871 mimoř., r. 1872 řádným professorem řím. práva, přešel téhož roku na univ. greifswaldskou, r. 1877 opět do Halle, r. 1881 do Berlína, kde se stal r. 1884 členem akad. věd. Kromě článků v časop. »Zeitschrift der Savigny-Stiftung für Rechtsgeschichte« od něho vydávaném a v měsíčnich zprávách berlínské akad. napsal: Zur Lehre von den Sachbeschädigungen nach röm. Recht (Výmar, 1867); Marcus Antistius Labeo. Das röm. Privatrecht im 1. Jahrhundert der Kaiserzeit (sv.1.-3., odd. 1., Halle, 1873–92; sv. 2. odd. 1. 2. vyd. 1895).