Ottův slovník naučný/Peritonitis

Údaje o textu
Titulek: Peritonitis
Autor: Emerich Maixner
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 487–488. Dostupné online.
Licence: PD old 70

Peritonitis (z řec.), zánět pobřišnice. Samostatný zánět, přivozený mechanickými příčinami (rozmanitými úrazy), jest velmi řídký; zdali jej způsobiti mohou vlivy rheumatické (zvlášť u žen v době čmýry), jest pochybno. Metastaticky zánět pobřišnice povstává drahami krevními nebo lymfatickými (pyaemie, septicaemie, ulcerosní endocarditis, akutní exanthemy). Po většině jej budí chorobné processy ústrojí sousedících: zánět, vředy a novotvary; šíříce se na pobřišnici uvádějí ji v zánět, jehož prudkost závisí na povaze základního pochodu pathologického a na tom, jak rychle se šíří. Není pochybnosti, že pathologické mikroby (stafylokokky a streptokokky i plísně jiného druhu) účastny jsou p-idy. Nejčastěji je zánět pobřišnice následkem onemocnění žaludečního, střevního, jaterního a genitálního ústrojí ženy. Zánět tímto způsobem vznikající jest buď ohraničený, buď povšechný. Po stránce anatomické hlásá se jevy zánětlivými; v prudkých případech dojde ke tvoření výpotku (hnisavého neb vlákninového, výjimečně čistě serosního), ve vleklých případech ke zbujení pojiva pobřišničného, které v dalším postupu vede k jeho svraštění. Při prudkém průběhu jest peritoneum značně překrveno, zanícená čásť pokryta vrstvou vlákniny; v dutině břišní shledáváme kalnou, vločkami fibrinu, krví neb hnisem promíšenou tekutinu; kličky střevní bývají slepeny mezi sebou a s okolními orgány. Zřídka jest výpotek čistě serosní; je-li výron krevní značný, pak jest zván haemorrhagickým; jest známo, že za jistých okolností i zjíchovatí. – Ve vleklých formách dojde ke značnému zbujení pojiva a v dalším postupu ke srůstu ústrojí uložených v dutině břišní. Je-li bujení pojiva rozměrné, pak svrašťující se pojivo ve značné míře ruší oběh krevní a následkem toho jest setrvačné hromadění volné tekutiny v dutině břišní; dojde pak dále ke zkrácení opony, okruží, srůstu kliček střevních a omezení jejich pohybu.

Prudký zánět pobřišnice nemívá vždy předzvěstných symptomův, a trvají-li, nenalézají vždy dostatečného ocenění. Prvým jevem bývá bolest, která, zjevujíc se zpředu na ohraničeném místě, rychle se šíří po celé dutině břišní a, jsouc setrvačná, nabývá veliké prudkosti; k bolesti pojí se dávení (zelenavých, žlučových hmot), škytavka, veliké zdmutí břicha; bolesti stěžují dýchání. Při chabých stěnách břišních kličky střevní vystupují zřejmě; pohyb jejich provázen bývá hlučným šploucháním, přes to stolice jest zadržána. Vyměšování moči jest nedostatečné a bolestné. Netřeba zvlášť připomenouti, že prudký zánět provázen bývá horečkou, ale horečka jest rázu nepravidelného. Tep bývá urychlen, plný a napjatý; drobným a nepravidelným bývá při tak zv. perforativní p-idě a tehdy pokožka jest ubledlá a vychladlá, obličej velmi přepadlý, špičatý, oči zapadlé (facies Hippocratica). Delirium a porušené vědomí znamenáno bývá toliko při formách septických. – Zánět pobřišnice jest za každou okolností onemocněním těžkým; při formě perforativní usmrcuje v málu hodinách za příznaků povšechného shoku, v případě, že zánět jest rozměrný, v málu dnech, a pak nemocní zhynou následkem nedostatečnosti srdeční. Je-li průběh příznivý, umírňují se nejprve bolesti a meteorismus; pak dojde ke klesání horečky a úpravě střevních funkcí. – Ale i když hojení se chystá, není vyloučeno zjítření zánětu, které několikrát se opětujíc uvádí nemocného v marasmus.

Vleklý zánět pobřišnice povstává z prudkého nebo zpředu se vyvíjí jako vleklý. Zánět ten má vlastnost, že zasahuje krok za krokem větší čásť pobřišnice. Hlásí se ohraničenou bolestivostí stěn břišních, kolikovými bolestmi při pohybu kliček střevních a napětím jednotlivých částí břicha. Záhy můžeme znamenati místy značnější odpor v břiše a hromadění tekutiny. Stolice bývá nepravidelná, dočasně úporná zácpa střídá se s průjmy. Horečka bývá velmi nepravidelná; poněvadž chuť k jídlu značně jest porušena, nemocný stává se chudokrevným a schází ve výživě. Tvořením pavazů může dojíti i k značnému zúžení i úplné neprůchodnosti střeva.

Výzkum břicha v prudkých i vleklých formách zánětu pobřišnice není stejný. Mimo větší i menší zdmutí břicha a citlivost stěn břišních, která nad zanícenými částmi bývá největší, vyhmatáme i volnou tekutinu i místy větší odpor, který má většinou formu okulacenou a nasvědčuje hnízdům zánětlivým; nad nimi bývá zvuk při poklepu zkrácen. – Při vleklé p–idě vyhmatáme zdmutým břichem odpor ve formě pruhů (svraštělá opona), plátů, pravidelných i nepravidelných zatvrdlin, větší i skrovnější množství tekutiny v dutině břišní; časem ozývají se i třecí šelesty pobřišničné.

Z jednotlivých forem zánětu pobřišnice mají zvláštní váhu: 1. zánět perforativní (vznikl provalením vředu žaludečního neb střevního, hlízy jaterní neb žlučníkové). Zánět ten charakterisován jest prudkými a náhlými bolestmi, které vznikajíce s provalením šíří se jedním okamžikem po celém břiše a provázeny bývají neobyčejnou skleslostí nemocného. Břich bývá vzdmut po nejkrajnější míru; zvuk při poklepu vyznívá nápadně vysoko a doprovázen bývá zněním kovovým; pohyb kliček střevních a volné tekutiny v dutině břišní mívá stejný dozvuk kovový; játra bývají vytlačena značně do výšky, puls nehmatný, temperatura nízká, končetiny chladny, obličej velmi přepadlý. Nemocný zmírá v málu hodinách. – 2. Puerperální zánět pobřišnice, šířící se z genitalií septicky infikovaných. Většinou se omezuje na pobřišnici pánvičnou a okolí genitalií (perimetritis); provázen bývá třesavkami, prudkou horečkou a hojnými smrdutýmí průjmy. Vedle p-idy trvají zpravidla ještě jiné jevy infekce septické. – 3. Idiopathický vleklý zánět. Počíná skrytě nejasnými příznaky, nasvědčujícími onemocnění zažívadel, chudnutím těla. Pozvolně se vyvíjí výron do dutiny břišní, volný neb opouzdřený, menší i větší. Při tom břich bývá citlivý. Horečka bývá mírná; v jeho zápětí dojde ke značnému ztluštění pobřišnice, které může stanoveno býti hmatem. – Poznati zánět pobřišnice jest snadné. Mx.