Perglár (něm. Pergler) z Perglasu, příjmení starožitné rodiny, někdy rytířské a nyní panské, která pocházela z tvrze a vsi Perglasu u Falknova. Předkové jejich byli r. 1450 Hanuš, r. 1475 Gotz (na Kacengryně), r. 1491 Vilém, držitel Perglasu, r. 1500 Václav, správce na Grafenvertu, a Kryštof na Kacengryně. Roku 1523 žili: Vilém, hejtman loket. kraje, pán na Perglasu, Volf mladší v Littengrünu, Volf (starší) na Kacengryně, tak že tehda již byly asi tři pošlosti této rodiny. A. Volf (mladší) odděliv se od bratří svých Kryštofa a Šebestiana koupil r. 1532 Ctiboř u Tachova a r. 1537 Veliký Rapotín a jiné vesnice († 1546). Bratří jeho drželi v téže krajině statek Úšavu ještě r. 1555. Volfův syn byl Volf Gothart. Týž prodal r. 1571 Rapotín a Ctiboř a koupil za to r. 1571 Tedražice, r. 1579 Mokrosuk, r. 1580 díl Vlčkovic a r. 1597 Velhartice. Tedražice zapsal r. 1601 manž. své Mandaléně z Janovic, která r. 1607 koupila Kolinec († 1624). Volfovi († 1618) synové byli Jindřich Longin, Šebestián Heřman, Václav Otakar a Kryštof Karel. Václav ujal Velhartice a Mokrosuk, které r. 1620 od vojska mocně vzaty a pak prodány, tak že i bratří jeho přišli o své díly. Z dědictví mateřského koupil r. 1636 Němčice a držel též Bernartice. Tyto držela po něm (†c. 1649) 2. manželka Mandaléna Tomkovna z Čejkov a syn Volf Adam dědil Němčice a koupil r. 1663 první díl Tedražic. Onen statek r. 1665 prodal, tohoto pro dluhy neudržel (1668). Synové jeho byli František Karel a Jindřich Otakar, z nichž onen s manž. Annou M. Chanovskou koupil r. 1673 Strádaly a zemřel tuším bez potomků. Vdova prodala r. 1700 Strádaly. Dotčený Šebestián, bratr Volfův a držitel Úšavy, držel také Pořejov, byl r. 1596 sudím manským v Tachově a zemřel u vysokém věku r. 1600. Dědicem jeho stal se Jan Šebestián, synovec z bratra Kryštofa, který r. 1608 koupil statek Eisendorf. Všecky ty statky mu r. 1621 zabrány a byv ožebračen zemřel r. 1623. – B. Na Kacengryně seděli P-ové po celé XVI. stol. a na počátku XVII. stol. Anna P-ová, roz. Maleříková, jež r. 1603 koupila Kotíkov a Liboc (Leibitsch). Synové její byli Jan Mates, Volf Albrecht a Jan Fabián, z nichž tento ujal Kacengryn (1617). a) Jan Mates měl z manželky M. Amalie z Kečova syny Volfa Arnošta (od r. 1659 na Dlouhém Derflíně, † c. 1687), Kašpara Ferdinanda, Jaroslava a Bedřicha Rudolfa. Tento poslední držel Littengrün a koupil r. 1685 statek Šomprun u Tachova († c. 1711). Jeho synové byli Hanuš Volf, Filip Erdman a Jan František, z nichž tento byl od r. 1728 na Mlazovech. Hanuš držel Dlouhý Derflín a Šomprun a zemřel asi r. 1738. Jeho synové byli František Antonín a Josef František. Onen ujal Derflín a Šomprun, jež přišly však r. 1754 pro dluhy do odhadu a po smrti jeho (1766) prodány. Bratr jeho držel od r. 1745 Rakolusy. – b) Volf Albrecht držel statky Liboc a Nový Dvůr, jež mu r. 1623 zabrány. – c) Jan Fabián r. 1623 osvobozen od pokuty, ale odsouzen r. 1633 k peněžité pokutě, protože r. 1631 podporoval Sasy. Statek Kacengryn dědil po něm syn Volf Kašpar, jenž držel také Stelzengrün, Rockendorf a r. 1671 koupil Tisovou († 18. čna 1681). Synové jeho byli Jan Bedřich, Jan Fabián a Jan Ondřej. aa) Jan Bedřich ujal Rockendorf (1683) a koupil r. 1693 Mostov a Liboc s Pochlovicemi († c. 1707). Manž. jeho Kateřina Barbora z Cedvic koupila r. 1690 statek Malý Šitboř (Kleinschädt). Tento statek dostal se dceři M. Eleonoře provd. Vildšteinové; otcovské statky dědil syn Filip Antonín, jenž neměl muž. dědicův. Mostov s Rockendorfem dostal se dcerám jeho Vilémině Kateřině (r. 1732 vd. z Leonrodu, † 1749) a M. Terezii (vd. pak za Jana Frant. ze Šintynku). – bb) Jan Fabián ujal r. 1683 Tisovou s Trnovou, k nimž koupil r. 1712 Lhotku u Tachova († 1714 v srpnu, manž. Markéta ze Stensdorfu † 1714 v dubnu). Synové jeho byli Bedřich Kazimír (* 1687), Kašpar Leopold (* 1688) a Karel Antonín (* 1694). Karel byl od r. 1716 pánem na Novém Čestíně, pak i na Habarticích. Kašpar držel po otci Lhotku, v l. 1719–21 také Bezděkov, koupil r. 1732 Darmyšl a r. 1739 Tisovou s Trnovou († 18. květ. 1755). Od r. 1720 byl ženat s M. Annou Amandou z Cedvic, která dědila Altenteich a čásť statku Fleissen. Jejich synové byli Josef Karel (* 1725), František Václav (* 1726), Ignác Jindřich, Kazimír Emilián a Antonín Leopold (* 1744). Darmyšl prodali r. 1767; o ostatek se rozdělili tak, že první dva dostali mateřské statky a Ignác otcovské, ale tento prodal r. 1771 Tisovou a r. 1795 Lhotku. Josef jako mladý člověk stranil Karlovi VII., později císařovně vojensky sloužil a zemřel 19. list. 1772. Statek jeho dostal se sestře Alžbětě. Od Františka a Antonína pocházeli potomci, kteří svou pošlost nazývají po Lhotce (Vogelsang). – aaa) František vystěhovav se do Badenska byl tu r. 1781 tajným radou a vrchním hrabství Sponheimského († 1786). Potomstvo jeho odstěhovalo se do Hess a drží nyní svěřenství Falkenhof u Bensheimu. – bbb) Antonín odstěhovav se do Falce byl dvorním radou kurfirštovým v Mannheimě a r. 1817 obdržel panský stav v Bavořích († 1827). Potomstvo žijící v Bavořích je na vymření. – cc) Jan Ondřej držel po otci Kacengryn, byl od r. 1688 ženat s M. Eleonorou z Trautenberka († c. 1696). Skrze syny jeho povstaly dvě pošlosti: aaa) Volf Bedřich koupil r. 1712 Pinovany a zemřel r. 1724. Z manž. Antonie roz. ze Šenova zůstavil dvě dcery a syna Frant. Václava, který r. 1743 ujal otcovské dědictví. Byl hejtmanem kraje prachenského a zemřel r. 1770. Z manž. M. Anny ze Šenova měl dceru a syny Aloise a Antonína. Onen ujal Pinovany, jež r. 1796 prodal, tento, jsa ženat od r. 1785 s Františkou Dohalskou z Dohalic, držel vl. 1785–1803 Nový Čestín byl v l. 1800–1801 poručíkem v moravské legii a povýšen 21. květ. 1819 do stavu panského. Syn jeho starší Václav Josef (* 1788) zdědil po ujci svém Václavovi Dohalském a po smrti vdovině statek Luhov a Lišťany (1825) a měl mladšího bratra Aloise Františka (* 1789). – bbb) Josef Ferdinand, ženatý od r. 1715 s Kateřinou Terezií z Šintynku, držel Kacengryn. Synové jeho byli Karel Antonín, Leopold, Jan Josef a František Antonín. Karel ujal r. 1737 otcovskou pozůstalost, ale statky rozprodal. Poslední z této pošlosti byli Karel Antonín, jenž Kacengryn prodav 1795, majestátem z 12. list. 1797 povýšen do stavu říš. svob. pánů († 10. říj. 1812), a syn jeho Karel, který byl generálem jízdy. Ve Virtembersku žije pošlost této linie, která je výhradně ve službách vojenských. Sčk.
PD old 70