Perez Galdós Benito, románopisec španělský (* 10. kv. 1845 v Las Palmas na ostrovech Kanárských). Studoval práva v Madridě, kde trvale sídlí, ale záhy objevila se v něm záliba ke spisovatelství. Nedlouho před revolucí záříjovou jal se psáti do časopisů články politické i literární; prvou prací vystoupil r. 1871. Byl to historický román El audaz, historia de un radical d'antaño (1871), po němž vydal za rok starší práci (z r. 1867) La fontana de oro. Obě práce neměly úspěchu. Za to doznaly ohlasu historické obrazy z dějin španělských XIX. stol., jež se jal uveřejňovati od r. 1873. Podnět k těmto pracím, souborně nazvaným »Episodios nacionales«, vyšel od Erckmann-Chatrianových »Romans nationaux«. Prvá 10svazková serie obrala si události války za neodvislost a období předchozí; jsou to romány: Trafalgar; La corte de Carlos IV; El 19 de Marzo y el 2 de Mayo; Bailén; Napoléon en Chamartín; Zaragoza; Gerona; Cádiz; Juan Martin el Empecinado; La batalla de Arapiles. Po prvých deseti románech, jež doznaly neobyčejného úspěchu, následovalo 10 druhých: El equipaje del Rey José; Memorias de u n cortesano en 181, 5; La segunda casaca; El Grande Oriente; El 7 de Julio; Los cién mil hijos de San Luis; El terror de 1824; Un voluntario realista; Los apostólicos; Un faccioso más y algunes frailes menos. Předmětem jich jest ukončení války bitvou u Vittorie a spory mezi liberály a absolutisty po smrti Ferdinanda VII. Po této tvorbě P. G. oddal se líčení sociálních a duševních proudů španělských, kde zvláště bigotnost tepe a bojuje za svobodu svědomí. K těmto »Novelas espańoles contemporáneas« (od r. 1876 uveřejňov.) náležejí: Doña Perfecta; Gloria (2 sv.); La familia de Leon Roch (3 sv.). S nimi souběžně vznikl i idyllický román Marianela, z nejlepších jeho prací. Francouzskému naturalismu P. G. holdoval v pracích těchto: La desheredada (1881); El amigo Manso; La de Bringas; Tormento; Lo prohibido (1885). El amigo Manso z r. 1882 a zvl. El doctor Centeno (1883) mají ráz osobitější, od naturalismu úchylný. Po mistrném obraze typův a mravů madridských Fortunata y Jacinta, dos historietas de casadas (1887) činnost P. G-ova vrcholí ve dvou doplňujících se pracích, La incognita (1889) a v Realidad (1890), se vzácným zjevem ženským, Augustou. Z novelly Torquemada en la hoguera, již uveřejnila »La España moderna« (1889), vzešlo tré mravoličných románů madridských: Torquemada en la Cruz; Torquemada en el Purgatorio a Torquemada y san Pedro. Toledo a zvl. jeho kněžstvo líčí další práce Angel Guerra (1891, 3 sv., s předml. Zolovou), po níž působil ruch Nazarin (1895), náboženský Don Quijote, jenž navazuje na kastilskou tradici románů pikareskních. Poslední dobou P. G. napsal: Halma; Misericordia a sáhl opět k Episodios v románech: Zumalacarregui (1898); Mendizabal; Luchana; Campaña del Maestrańo; De Oñate á la Granja (1899); Montes de Oca (1900); Los Ayacuchos a Bodas Reales (t. r., »Královských svatbách«), jimž zvláště pro časovost věnována pozornost. Zbývá zmíniti se o dramatech P. G.-ových. O Realidad (1892) psáno hojně, neboť od ní čekáno ob. novy dramatu španělského; bouřlivě přijata La de San Quintin (1894), jež mnoho ústupků činí domácí tradici divadelnické, a zvláště časová Electra (1900). Mimo to P. G. napsal: Voluntad; Doña Perfecta a La fiera, z nichž druhá práce měla rovněž úspěch. R. 1897 Akademie španělská přijala P. G.-a do svého středu. P. G. jest Balzac a Dickens soudobého Španělska. Do češtiny byly z něho přeloženy pouze romány Mňau (Miau, Kosterkou, 1893), Nazarín (A. Pikhartem, 1897) a drama Electra (O. Kučerou, 1901). Srv. Leopoldo Alas (Clarín), B.P. G., estudio crítico-biografico, 1. sv. »Celebridades espańoles contemporáneas« (2. vyd. 1889); Menéndez y Pelayo, Discursos académicos (1897); autobiografii autorovu, v níž vypsal čásť života, v úvodě k nádhernému vydání Episodios nacionales, illustrov. od bratři Melidů; R. Altamira, El teatro de P. G. (Historia y Arte, 1898) a kritické knihy životopisce na prvém místě uvedeného.
PD anon 70