Ottův slovník naučný/Pepe
| Ottův slovník naučný | ||
| Peota | Pepe | Peperino |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pepe |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 461. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Pepe: 1) P. Florestano, generál neapol. (* 1780 ve Squillace v Kalabrii – † 1851 v Neapoli). Stav se důstojníkem vstoupil r. 1799 do služeb republiky Parthenopské a pak do legie francouzsko-italské. Roku 1806 vrátil se do Neapole, r. 1809 účastnil se výpravy španělské, r. 1812 jmenován brigádníkem a bojoval na Rusi; při zpátečním tažení uchýlil se do Gdanska a zajat tu r. 1813. Byv propuštěn bojoval r. 1814 a 1815 pro Murata. Roku 1820 kr. František I. pověřil ho utišením nepokojů na Sicilii, kdež přiměl Palermo ke vzdání; když sněm neschválil jeho dohody s Paternem, P. se vzdal velení. Při příchodu Rakušanů (1821) parlament postavil jej v čelo štábu, po návratu Ferdinandově však P. sesazen. Odtud žil v soukromí. – Srv. Carrano, Vita del generale F. P. (Janov, 1851).
2) P. Guglielmo, ital. generál, bratr před. (* 1783 ve Squillace – † 1855 u Turina). Studoval na voj. kolleji v Neapoli a r. 1799 vstoupil jako dobrovolník do vojen. služeb republ. Parthenopské. Bojoval u Neapole proti vojům bourbonským, jimž velel kardinál Fabrice Ruffo, byl zajat a vypověděn. Odebral se do Francie, ale po míru r. 1801 vrátil se do Italie, kde osnoval spiknutí proti Bourbonům. Plán jeho se však nezdařil, P. byl znova jat a odsouzen k doživotnímu vězení. Avšak již r. 1806 propuštěn na svobodu, a když králi Josefu Bonapartovi odhalil úmysly Angličanů vtrhnouti do Calabrie, byl jmenován podplukovníkem a byl potom při vojsku francouzském na Iónských ostrovech. Masséna jmenoval jej plukovníkem a potom stal se P. ordonnančním důstojníkem Joachima Murata. Bojoval ve Španělsku, kdež vynikl tak, že stal se generálem. Zachoval tu svoji hodnost i po návratu Bourbonův a jsa r. 1820 v čele revolucionářů vymohl na Ferdinandovi I. konstituci. Velel pak vojsku v Abruzzách proti Rakušanům, jež král povolal, jimž však P. odolati nemohl, a byl 7. března poražen u Rieti. P. prchl a přes Španělsko dostal se do Londýna, později do Paříže, zatím co v Neapoli byl in contumacia odsouzen k smrti. Roku 1848 Ferdinand II. postavil jej v čelo neapolského sboru, který měl operovati v Lombardii proti Rakousku. Král sice povolal jej nazpět, když Karel Albert byl poražen, ale P. zůstal s hloučkem svých věrných vojínův v Benátkách, kde řídil obranné boje po čas obležení, až do pádu republiky. Pak na franc. lodi prchl přes Korfu a odebral se do Piemontu. P. napsal: Relation des évènements politiques et militaires qui ont eu lieu à Naples en 1820 et 1821 (Pař., 1820); Memoires historiques, politiques et militaires sur la révolution du royaume de Naples (Lond., 1823); Mémoires sur les principaux évènements politiques et miiitaires d'Italie moderne (Pař.,1847, 3 sv.) a Histoire des révolutions et guerres d'Italie en 1847–1849 (Pař., 1850, 6 sv.). – Srv. Carrano, Vita di Guglielmo P. (Tur., 1857); Reuchlin, Gesch. Neapels während der letzten 50 Jahre, dargestellt am Leben der Generale Florestan und Wilhelm P. (Nordlinky, 1862).