Pembroke [-brók], jméno angl. rodiny hraběcí, přejaté od zámku a města Pembroku. Gilbert z rodu Clare prvý měl titul hr. z P-u (1138), po něm následoval syn Richard, řečený Strongbow, jehož dceru pojal za manželku William maršál z Hastingsu a dostal r. 1202 titul z P-u, k němuž se přidružila později hodnost dědičného maršálka říšského. William po smrti krále Jana (1216) vedl záležitosti říšské za nezletilého Jindřicha III., dal jej ihned okorunovati, by čelil nárokům franc. prince Ludvika na trůn, r. 1216 (12. list.) provedl na shromáždění v Bristolu revisi a potvrzení Magny Charty, z níž vypuštěny některé významné články, a přiměl Francouze v zemi meškající k odtažení; blahodárnou činnost jeho přerušila časná smrť r. 1219. Po něm se vystřídalo v hodnosti hraběcí patero synův jeho. Anselm Marshal, nejmladší z nich, zemřel r. 1245. Jindřich III. dal potom hodnost hraběcí rodu Lusignanskému, a to Williamu z Valence, příbuznému Williama maršálka, po němž ji podědil syn Almerich I., jenž zvítězil nad Robertem Brucem a Skoty u Methvena (26. čna 1306), začež »strážcem Skotska« jmenován, rok potom však u Londonhillu byl poražen. Zachrániv r. 1314 život králův v bitvě u Bannockburnu těšil se pak přízni Eduardově, jenž ho poslal vyslancem na papežský dvůr avignonský. Po smrti jeho – zemřelť bezdětek (1324) – Eduard III. udělil titul hrabat z P-u Lawrenceovi z Hastingsu (1339), potomku dcery Almerichovy; s něho přešla hodnost na syna Johna († 1375), jenž z rozkazu Černého Prince pustošil Poitou (1369), byl pak místodržícím guyenneským a zajat u La Rochelle, kdy bezúspěšně snažil se s loďstvem osvoboditi ji. R. 1389 zemřel ve Woodstocku při turnaji syn a dědic jeho John II., načež se dostalo hodnosti i statků Janu vév. z Bedfordu a pak Humphreyovi vév. z Gloucesteru, jenž zavražděn r. 1447. Titul zdědil pak William de la Pole, milec králové Markéty, jenž se stal markýzem a vévodou ze Suffolku (zavražděn r. 1450). Jindřich VI. dal hodnost i statky rodinné Jasperu Tudorovi († 1495), nevlastnímu bratru se strany matčiny (otcem jeho byl Owen Tudor), jenž však dán do klatby a zbaven statků Eduardem IV., protože Lancasterům stranil (1461); teprve Jindřich VII. nahradil mu ztrátu, uděliv mu hodnost vévody z Bedfordu, dědičné maršálství anglické a místokrálovství irské. Eduard IV. dal odňatou hodnost r. 1468 Williamu Herbertovi, jejž hr. Warwick zajal r. 1469 u Edgecoteu a dal popraviti. Syn Williamův, William Herbert, hrabě Huntingdon, zanechal levobočka Richarda, jehož syn William došel teprve za Eduarda VI. (1551) důstojnosti lorda Herberta a hrab. z P-u, kdežto zatím Jindřich VIII. r. 1532 Annu Boleynovu byl jmenoval markýzou z P-u. Posléze zmíněný William měl za manželku sestru šesté choti Jindřicha VIII., Annu Parrovu, a byl poručníkem nezletilého Eduarda VI. Přivodil pád protektora Somerseta a pád vévody Northumberlandského, když vévoda zbraňoval Marii I. nastoupiti na trůn. R. 1557 bojoval v čele anglického vojska u St. Quentinu, těšil se přízni Alžbětině, ale zemřel (1570) ve Francii; byloť mu opustiti vlasť, že přimlouval se za Marii Stuartovnu. Vnuk jeho William hr. z P-u († 1630) kolonisoval Bermudy a byl v přízni u Jakuba I. a Karla I. Po něm dědil důstojnost bratr Philipp, hr. z Montgomery († 1650), jenž měl účast v revoluci proti Karlovi I. Vnuk Filipův Thomas, 8. hr. z P-u († 1733 v Londýně), bojoval za Jakuba II. proti vév. Monmouthskému, za Viléma III. stal se lordem admirality (1690), lordem ochráncem pečeti (1692) a veleadmirálem anglicko-irským (1702); též u král. Anny těšil se přízni. Jeho pravnuk George Augustus, 11. hr. z P-u (†1827), byl generálem anglickým. Nyní jest hlavou rodu Sidney Herbert (* 1853), jenž byl v l. 1385–92 mladším lordem pokladu a r. 1895 jmenován lord stewardem domácnosti královské.
PD anon 70