Ottův slovník naučný/Pelomyxa
| Ottův slovník naučný | ||
| Pélometr | Pelomyxa | Pelonoska |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pelomyxa |
| Autor: | Marie Zdeňka Baborová-Čiháková |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 431–432. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Pelomyxa Greeff, prvok ze skupiny kořenonožců (Rhizopoda), z oddělení Amoebidae, má nahé tělo měnlivé, které při lezení jeví tvar válcovitý, při podráždění pak se zakulatí, při čemž se postupně vnitřní stěna plášťová zkracuje a vnější zveličuje a celé tělo se vypíná do výše. Má vzhled pěnovitý, což pochází od množství vakuol, naplněných tekutým a zrnéčkovaným obsahem. Pseudopodie jsou lalokovité. Má množství jader, která mají střední chromatinové těleso vyvinuto jakožto širokou, krátkou pentlici chromatinovou, několikráte zahnutou, a mimo to obsahují lesklá tělíska. V plasmatu i na jádrech p-xy žijí symbiotické bakterie. Dále vyskytují se v plasmatu lesklá tělíska (Glanzkörperchen), která byla Greeffem pokládána za spory, o nichž však A. Štolc dokázal, že obsahují glykogen, stejnocenný s glykogenem vyšších živočichů. Jsou opatřena obalnou blanou, která jest nesnadno rozpustna uhlohydrátem. Glykogen tvoří se (dle Štolce) v těle p-xy z potravy uhlohydrátové přímou proměnou. Zažívací činnost tu možno dobře sledovati. Jest tu přítomno ztravování bílkoviny, nukleinu a kaseinu, a to v potravních vakuolách za kyselé reakce, kterou lze dokázati pomocí lakmusu, a za působení enzymu, který má podobné účinky jako pepsin u Vertebrat. Ztravuje též škrob jakožto uhlohydrát. V tomto případě tvoří se mezné blanky kolem potravy a vůbec podobné pochody jako při diastase pankreasu. Lze pozorovati přeměnu škrobu v glykogen podobně, jako by tu byla přítomna individualisovaná buňka jaterní. Podobně ztravuje P. i cellulosu a jiné. P. přijímá vůbec za potravu živé organismy, jejich zbytky, různé živné látky, jež se jí naskytují, ba i látky škodlivé. Hladoví-li P., glykogen se z lesklých těles ponenáhlu ztrácí, až zbudou pouhé jejich blanky. Krmí-li se P. na př. škrobem, naplní se zase lesklá tělesa glykogenem a zvětši se. Lze pozorovati celý složitý pochod osmotický a chemismus živého plasmata při změně škrobu v glykogen. Glykogen má pro životní zjevy jedinců nemalou důležitost, tyto s ním přestávají. Při množení dělí se toliko protoplasma a jednotlivé jeho části berou s sebou vždy několik jader. Tělo se rozpadá v několik nestejných částic s dvojitou blanou obalnou. Někdy se děje spájení dvou i více kolonií. P. dorůstá značné velikosti, majíc až přes 2 mm v průměru, a žije v stojatých sladkých vodách. Hlavními jejími druhy jsou P. palustris Greeff a P. villosa Leidy. Viz Ant. Štolc, O zažívání a tvoření se uhlohydrátů u amoebovitého ústrojence P. palustris Greeff. MBbr.