Ottův slovník naučný/Peisandros

Ottův slovník naučný
Peirithoos	Peisandros	Peiser

Údaje o textu
Titulek:	Peisandros
Autor:	Justin Václav Prášek, Alois Fischer
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 404. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Peisandros: 1) P. démagog athénský za peloponnéské války. S počátku stál v táboře Kleónově. Po jeho smrti domáhal se vůdcovství ve straně démokratické i znepřátelil se s Alkibiadem a brojil proti jeho návrhu výpravy sicilské. Ve při hermokopidů byl P. v desítičlené kommissi vyšetřující a po udání Diokleidově navrhl, aby osoby obviněné tázány byly právem útrpným. Ale po zkáze loďstva a vojska u Syrakus P. přešel k oligarchům r. 411. Meškaje na loďstvu před Samem, odešel do Athén s poselstvím vojska i loďstva žádajícím, aby Alkibiadés byl z vyhnanství povolán. Když však poslání jeho pro odpor Tissafernův nemělo úspěchu, P. byl hlavním původcem oligarchického státního převratu ze dne 14. Thargelióna 411, ale uprchl po pádu oligarchie.

2) P nauarcha spartský, svat krále Agésilaa, ztratil r. 394 př. Kr. u ostrohu knidského proti Konónovi námořní bitvu i život. Porážka jeho měla za následek zkázu spartské hégemonie námořské. Pšk.

3) P z Kameira na Rhodě, řecký epik ze VII.–VI. stol. př. Kr., jejž starověká kritika řadila k nejznamenitějším epikům doby pohomérovské. Složil epós Herakleia, jehožto vylíčení prací Herkulových zůstalo základem veškerému pozdějšímu podání mythografickému. Všechny zprávy o P-rovi a několik nepatrných zlomků viz v Kinkelových Epicorum gr. fragm. (Lip., 1877). AF.