Ottův slovník naučný/Pešito

Ottův slovník naučný
Pešina	Pešito	Pěší zástupy

Údaje o textu
Titulek:	Pešito
Autor:	Rudolf Dvořák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 595–596. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pešita

Pešito, správněji Pešitto, t. j. jednoduchá, ve významu obyčejná, v rukou všech kolující, název syrského překladu bible, vyskytující se nejprve u syrského spisovatele Mojžíše syna Kéfarova († 913). Starší autoři označují jej jako starý syrský překlad, nebo zkrátka jako syrský. P. jest nejstarší překlad syrský; pořízen několika osobami v Palestině (snad v Jerusalemě) z hebrejského originálu. Vyniká v celku pečlivostí, věrností a správností, třeba jednotlivé knihy dosti od sebe se liší. Nejvěrnější jest překlad Pentateuchu, kdežto v jiných knihách (Proroci a snad i Žalmy) zřejmý je vliv překladu řeckého, v knize Kronik parafrase Sargúmu. Kniha Jób překládána slovo za slovem, kniha Rut je spíše parafrasí a p. Nejstarší rukopis datovaný (londýnský) pochází z r. 464 po Kr. Dle jedné domácí tradice přeložena čásť Starého zákona do syrštiny již za Šalomouna, a to na prosbu Hirámovu, dle jiné překlad ten náleží knězi Asovi, Asjovi neb Ezrovi, jejž assyrský král za tím účelem poslal do Samaří; zbytek Starého zákona a Nový zákon přeložen pak za dnův apoštola Addaia (Thaddaeusa) a krále Abgara žákem Thaddaeovým Achaeem (Aggai). Dle Eusebia Origenés (dle jiných Symmachus) nalezl syrskou bibli u jisté vdovy v Jerichu. Nelze. li dokázati předkřesťanský původ překladu, svědčí stáří jednotlivých rukopisův a shoda Syrův západních a východních, že překlad nemohl povstati teprve v VI. nebo VII. stol. po Kr. z bible latinské, jak dokazováno. Literatura o P. je dosti rozsáhlá, stejně i vydání celkův i jednotlivých částí. Přes to chybí i kritické vydání celku i dějiny a ocenění P. po stránce překladové. – Srv. Nestle, Litt. syriaca (Berl., 1888, str. 12–28). Dk.