Ottův slovník naučný/Payer
| Ottův slovník naučný | ||
| Payen | Payer | Payerne |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Payer |
| Autor: | František Xaver Harlas, neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 370. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Payer: 1) P. Jean Baptiste, botanik franc. (* 1818 v Asfeldu v Ardennách – † 1860 v Paříži), r. 1840 byl professorem geologie a mineralogie v Rennes, násl. roku učil botanice v Paříži na École normale supérieure a zastupoval botanika Mirbela na Sorbonně. R. 1848 byl sekretářem Lamartineovým a byl zvolen poslancem za dep. ardennský. R. 1852 stal se doktorem lékařství, téhož roku jmenován prof. rostlinné organografie na fakultě věd v Paříži a r. 1854 zvolen za člena akademie věd. Vynikl hlavně srovnávacím vývojezpytným studiem květu, o čemž vydal veliké dílo: Traité d'organogénie végétale comparée de la fleur (Pař., 1854 až 1859, 2 sv. se 154 tab.). Vedle prací uveřejněných ve spisech pařížské akademie věd dlužno ještě uvésti tato jeho výborná díla: Familles naturelles des plantes (Pař., 1848); Botanique cryptogamique (t., 1850; 2. vyd. od Baillona t., 1860); Eléments de botanique (t., 1857–58); Leçons sur les familles naturelles des plantes (t., 1860–64).
2) P. Julius, rytíř, polární cestov. a malíř (* 1. září 1842 v Šanově u Teplic v Čechách). Sloužil v námoř. vojsku rak., byl r. 1859 poručíkem, pak členem generálního štábu ve Vídni. Provedl mapování nejnepřístupnějších alpských obvodův a podnikl cestu po saních na východním pobřeží Grónska (1870), r. 1872 pak velikou výpravu k severní točně. 13. čna vyplul na lodi »Tegetthoff« z Bremerhavenu. Loď uvázla však za Novou Zemljí v ledu. Až do r. 1874 vůdcové výpravy P. a Weyprecht se svým mužstvem, které pozůstávalo z chorvatských a vlašských námořníků, ztrávili dvě kruté zimy a vypravili se přes to na saních k severu, proniknuvše až k 82° 5" sev. šířky. V květnu 1874 byli nuceni loď opustili, v srpnu přijala je ruská rybářská loď a odvezla je do Laponska, odkud se vrátili do Vídně. P. zanechal vojenské služby a přesídlil se do Frankfurtu n. M., aby se zde věnoval malířskému umění. Za tím účelem navštívil pak Mnichov a později Paříž. Zde maloval první veliké obrazy, výjevy z výpravy, které dříve velel. Jeho Záliv smrti vystaven též v Praze (ve Wiesnerově saloně »Ruchu«) a vzbuzoval všude značný zájem. P. osvědčil se přes pokročilý svůj věk i oslepnutí na jedno oko (1884) dobrým žákem francouzské školy realistní. Obrazy Smrt Franklinova, Opuštěni lodí a Bohoslužby vyznamenány v pařížském Salonu zlatou medaillí. Ve vídeňském museu pro přírodní vědy maloval nástěnné malby: »Tegetthoff« v ledu, Země Františka Josefa, Severní noc, Kap. Tirol, a hlavni dílo: Nikdy zpět! (1892). P. líčí na svých komposicích velmi přesvědčivě hrůzy severu, útrapy a svízele cestovatelů, příšerně ztrnulou krajinu, věčné ledy a přítmí dlouhých nocí. Všecky podrobnosti jsou vyobrazeny věrně dle přírody, zbraně, kroj, nástroje a též podoba cestovatelů jsou podány vždy pravdivě. Obrazy jsou rozměrné (až 50 m2), způsob malby dle toho volný, technika široká. P. jest též spisovatelem, napsal nejen zprávu o své výpravě: Die österreichisch-ungarische Nordpolexpedition 1872-74 (Víd., 1876), ale též četné zeměpisné články pro odborné listy. F. H-s.
3) P. Ludwig Friedrich, politik něm. (* 1847 v Tubinkách). Studoval práva v Tubinkách a usadil se r. 1871 jako advokát ve Štutgartě. V l. 1877–78, pak 1880–87 a r. 1890 zastupoval stranu demokratickou na sněmě říšském, kde vynikl jako obratný řečník. Teď je předsedou sněmu virtemberského, kam byl zvolen za okres reutlingenský. Napsal: Neues Recht in Württemberg, zur Orientierung für Nichtrechtsgelehrte (3. vyd. Štutg., 1888).