Pawiński Adolf, vynikající historik polský (* 1840 – † 1896). R. 1859 vstoupil na historicko-filologickou fakultu v Petrohradě, r. 1861 přešel na universitu v Jurjevě, načež studoval v Berlíně pod vedením historika Ranke a v Gotinkách v historickém semináři Waitze. R. 1868 byl jmenován docentem pro všeobecné dějiny na varšavské hlavní škole. Po její přeměně na universitu nabyl hodnosti doktora všeobecné historie na petrohradské universitě a byl jmenován professorem. Byl též náčelníkem varšavského hlavního archivu starých památek a byl činný i jako žurnalista. Od r. 1883 byl po několik let jedním z vydavatelů »Tygodnika Illustrowaného«, pak »Atenea« (spolu s V. D. Spasowiczem). Jsa neobyčejně plodný, P. napsal na půldruhého sta prací. Studoval hlavně vnitřní život polského národa, rozvoj státního zřízení, financí a hospodářského bytu polského státu, jakož i dějiny polského práva. Ze spisův a publikací jeho buďtež uvedeny zvláště: Zur Entstehungsgeschichte des Consulats in den Communen Nord- und Mittelitaliens im XI. u. XII. Jhdt (Gotinky, 1867); Polabskije Slavjane v borjbě s Němcami (Petr., 1871); Stefan Batory pod Gdańskiem (Varš., 1877; Źródła Dziejowe, sv. III.); Początki panowania Stefana Batorego (t., 1877, Ž. D., sv. IV.); Sprawy Prusk ksiąźęcych za Zygmunta Augusta w r. 1566–1568 (t., 1879, Ž. D. sv. VII.); Skarbowość w Polsce i jej dzieje za Stefana Batorego (t., 1881, Ź. D. sv. VIII.); Księgi podskarbińskie z czasów Stefana Batorego 1576–1586 (t., 1881, Ź. D. sv. IX.); Akta metryki koronnéj z czasów Stefana Batorego 1576–1586 (t., 1882, Z. D. sv. XI.); Polska XVI. w. pod wzgiędem geograficznostatystycznym (t., 1883); Maloroska (t., 1886); Mazowsze (t, 1896, Ź. D. sv. XII.-XVI.); O pojednaniu w zabójstwie (Varš., 1884); Jana Ostroroga Źywot i pismo o naprawie Rzeczypospolitej (Bibl. Umiejęt. Prawnych, 1884); Rządy sejmikowe w Polsce, 1572–1795 (Varš., 1888; 4 sv. archivního materiálu jako přílohy); Ostatnia księźna mazowiecka (t., 1892); Młodość Zygmunta Starego (t., 1893); Sejmiki ziemskie, 1374–1505 (t., 1895); Michał Gröll (Krakov,1896). Z vyjmenovaných děl P-kého jsou nejdůležitější Rządy sejmikowe a Sejmiki ziemskie. Péčí P-kého vyšel též překlad Macaulayových Dějin Anglie a Bainovy Logiky. Mimo to pocházejí z péra jeho dva cestopisy: Portugalia, listy z podróźy (Varš., 1881) a Hiszpania, listy z podróźy (t., 1881, 2 sv.). Po smrti P-kého vyšly pod n. Teki Pawińskiego tyto prameny: Liber Quitantiarum Alexandri Regis ab a. 1502 ad 1506 (Varš., sv. I. Tek, 1897); Liber Quitantiarum Regis Casimiri (t., 1897, sv. II.); Księgi sądowe Lęczyckie od r. 1385 do 1419 (čásť I. a II. 1897, sv. III. a IV. Tek; čásť III. z r. 1898, sv. V. Tek, obsahuje vedle indexu k oběma částem Knih s. Lenčických ještě studii Luc. Malinowského Materyjały do historyi języka polskiego). – Srv. Zakrzewski, Adolf P. 1840–96 (Petr., 1897) a Spasowiczův článek ve »Věstníku Jevropy« 1896, č. 12.
PD anon 70