Ottův slovník naučný/Pavouci

Ottův slovník naučný
Pavor	Pavouci	Pavoučnice

Údaje o textu
Titulek:	Pavouci
Autor:	Antonín Nosek, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 362–366. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Pavouci

PAVOUCI.

Pavouci (Araneae, Araneida) jsou řád zvířat pavoukovitých. Tělo jest složeno z hlavohrudí a nečlánkovaného břicha. Hlavohrudí bývá menší než břicho, bývá obyčejně zaokrouhlené, napřed zúžené, ale i protáhlé, hladké nebo trnité. Břicho jest vejčité nebo kulaté, oblé nebo sploštělé, obyčejně měkké. Ale jest řada podivných tvarů. Mnozí mají nahoře (Drassus scutulatus sameček a j., Phoicomma, Aeluriilus sameček, Corinna, Lophocarenum a j.), často i dole tvrdé desky břicho zcela nebo částečně kryjící. Jiní mají na břiše četné destičky (Vibrada, Gasteracantha). Břicho bývá trnité (Gasteracantha, Phoroncidia, Eripas, Cyrtarachne, Regillus, Ornithoscatoides a j.), hranaté (Pistius truncatus, Thomisus albus, Eeira angulata) nebo úzké a válcovité (Salticus, Myrmecium, Micaria a j.) až vláknité (Ariamnes). U rodu Stegosoma břicho shora pokrývá skoro celé hlavohrudí. Hlavohrudí s břichem jest spojeno stopkou (petiolus) krátkou nebo dlouhou (Sphecozone, Micariosoma). Na stopce bývá destička chitinová. Břicho nahoře 7 volnými štítky pokryté a připomínající břicho pološtírů má Liphistius (v. t.).

Hlavohrudí na přední části, která jest od zadní části nebo hrudi oddělená více méně zřetelnou ryhou, jest vyvýšeno a často rozděleno v laloky. Na ni jsou umístěny oči a kolem úst 2 páry kusadel. Mezi očima a kusadly jest líce (clypeus). Oči jsou jednoduché, v 1–2–3 řadách buď rovných, buď ku předu (recurva linea) nebo nazad (procurva) vypuklých. Oči bývají obyčejně dvojí. Oči ploché a bělavé jsou způsobilé k živobytí nočnímu (oculi nocturni) a naopak oči vypuklé a tmavé k živobytí denními (o. diurni). Často bývají oči obojího rázu u téhož druhu (č. Drassidae, Aviculariidae). Oči jsou kulaté, vejčité i hranaté (Oecobius). Obyčejně jest očí 8, řidčeji 6 (č. Dysderidae, Oecobiidae, Leptonetidae, Oonopidae a Sicariidae – až na rod s 8 očima Plectreurys – a řada rodů různých jiných čeledí). Rody Tetrablemma a Andromma mají 4, rody Caponia a Nops mají toliko 2 oči. Rody ve tmě žijící jsou slepé (Accola, Stalita, Anthrobia, Telema a j.). Někdy jsou oči tak malé, že bývají přehlédnuty a zdánlivě se vyskytují oči v menším počtu (u Miagrammopes, Oecobiidae a některých z č. Thomisidae). Kusadla 1. páru mají článek základní délky i tvaru různého a zakončený krátkým nebo dlouhým drápkem, na jehož konci – a to na straně vnitřní – pobíhá žláza jedová. Kusadla tato jsou buď vodorovná (Theraphosae) nebo více méně svisná (Araneae verae). Druhý pár se skládá z čelistí (laminae maxillares, které u sklípkanů (č. Avicuiaridae) zakrňuji. E. Simon srovnává je s endopoditem korýšův a některých hmyzů. Na čelisti, na předním okraji vnějším, jest chumáč (scopula) štětinek a zoubkovaná rýžka (serrula). V čelisti jest uložena žláza čelistní. K čelisti se druží další články: příkyčlí, stehno, koleno, holeň a chodidlo s drápkem nebo bez něho. U samiček jest chodidlo jednoduché, u samečků rozšířené a podobné šupince různého tvaru a velikosti (tarsus, lamina, cymbium, paracymbium zvané). Často dole se prodlužuje ve výběžek tupý nebo ostrý, různé délky. Pod šupinkou jest uloženo ústrojí pářící nebolí kopulační, upevněné ve zvláštní jamce chodidla pružným svazem, který zduřuje (haematodocha E. S., musculus spiralis). Dutina jeho souvisí s dutinou chodidla. Hlavní částí ústrojí jest zduřenina válcovitá, hruškovitá nebo kulovitá (bulbus genitalis, tegulum), zakončená chitinovým vývodem pyjovitým (stylus, embolus). Vývod vbíhá do dutiny vnitřní (spermatophorus, receptaculum seminis) a jest vně podporován jinou lištou plnou, rovnou nebo různě zohýbanou, namnoze k vývodu přiléhající, doprovázečem (lamina externa, apophysis terminalis, chybně spermatophorus). Ten někdy chybí (Segestria). Vývod sám jest krátký (Lycosidae, Dysderidae a j.) nebo jest dlouhý a jako opasek ke zduřenině přilehlý (Clubionidae, Thomisidae), zřídka velmi dlouhý a vláknitý (Latrodectus, Tetrilus arietinus, impudicus, Delene, Pandercetes atd.). Vedle těchto částí hlavních bývá u některých druhů řada ostnův a lišten, které činí ústrojí kopulační velmi složitým (Linyphia, Epeira). Na zpodu hlavohrudí jest deska prsní (sternum), nazad se zužující. Před ní a pohyblivě s ní spojen jest zpodní pysk (labium) různého tvaru a velikosti. V mezeře blánité mezi hřbetem a prsní deskou bývají ještě drobné destičky; zde též jsou vkloubeny 4 páry noh různé délky i síly. Krátké nohy jsou na př. u Attidů, velmi dlouhé u rodu Pholcus. Noha jest složena ze sedmi článků: z kyčle, příkyčlí, stehna, kolena, holeně, zánartí (metatarsus) a přednártí (tarsus). Ze zánartí a přednártí se skládá chodidlo. Na konci chodidla jsou obyčejně 3 drápky hřebenité, z nichž 1 jest mnohem menší. K nim se druží řada trnů (Epeira, ungues spurii) a chomáčky štětinek (u č. Thomisidae, Attidae). Na nohách jsou chloupky a trny, párovité i liché, ceny systematické. Na chodidle bývají 2 řady hustých chloupků, tvořících kartáčky podlouhlé (scopulae). Vedle těchto kartáčků jest na zánartí u č. Dictynidae, Eresidae, Filistatidae, Hypochilidae, Oecobiidae, Psechridae, Uloboridae a Zoropsidae řada ostnů rozličné délky, rozestavených buď po celé délce nebo jen u kořene článku, které jsou t. zv. hřebínkem (calamistrum). Zároveň s tímto ústrojem jest vyvinuto na břichu t. zv. sítko neboli cribellum. Tyto čeledi p-uků pravých Simon nazval Araneae cribellatae.

Břicho jest bez okončin. Jediné přívěsky článkované, na konci těla pod otvorem řitním, jsou bradavky snovací. Výjimečně bývají i uprostřed břicha (Liphistius, Myandra a Molycria). Bradavky jsou někdy velmi dlouhé a tenké (Hersilia). Není jich vždy stejně. Obyčejně jsou 3 páry (Epeira): pár svrchní (2–3člený), prostřední (1čl.) a zpodní (2čl.). Pár 1. a 3. tvoří čtyřúhelník; řidčeji jsou v čáře jediné (Hahnia). Často některý pár chybí. Tak č. Aviculariidae má 2 páry (zřídka 3 u Hexathele, Hexura). U některých rodů č. Zodariidae (Lutica, Mecysmauchenius) a u č. Palpimanidae bývají vyvinuty jen zpodní bradavky. Na konci nebo po celé délce článků jsou vývody žlaz snovacích. Vývody podobají se hlavním ručnic a jsou buď válcovité, rovné neb ohnuté, buď nízké a tupě kuželovité. Dole jest obal válcovitý. Dle Simona různý tvar vývodů odpovídá různému druhu žlázek do nich vbíhajícich. Jest jich do set. U pavouků zv. Cribellatae araneae na zpodu nedaleko bradavek snovacích jest již zmíněné cribelium, deska, do níž vbíhají četné žlázky a která se podobá sítku. Jest jednotná nebo uprostřed lištnou ve dví rozdělená; někdy (u Eresus) má několik políček. Uprostřed břicha na zpodu jest rýha (rima epigasteris). Vedle ni jest ústí váčků dýchacích a otvor ústrojů rozmnožovacích. Dále nazad vbíhají i vzdušnice rourovité. Kůže těla (hypodermis) jest pokryta nahoře kožkou chitinovou (cuticula), buď lysou a hladkou nebo pokrytou chloupky rozličné délky a rozličného tvaru. Chloupky. namnoze se podobají šupinkám (u Attidů). Ústrojí zažívací se počíná ústy mezi kusadly. Nad ústy jest pysk svrchní (labrum) a t. zv. rostrum, svisle postavené a dvakrát delší než širší. Rostrum jest podporováno lištnou, která jest dosti složitou klenbou pharynxu. Rostrum jest nejčastěji liché. Ústa přecházejí v jícen úzký, který se vzhůru vine, pak opět sestupuje a znovu vystupuje. Jícen jest na průřezu vejčitý. Nahoře jest silná stěna chitinová, dole slabá blána. Jícen se rozšiřuje v žaludek ssací, opatřený vlastní soustavou svalů, který má na průřezu podobu T. V klidu stěna svrchní a zpodní se dotýkají. Celá tato přední část povstala v chlípením kůže a svléká se jako ostatní tělo. Druhý oddíl jest laločnatý žaludek. Laloky jsou od sebe odděleny svalstvem a zasahují konci svými do článků kyčelních. U rodu Atypus jsou 3 páry slepých výběžků. Střední část ústrojí zažívacího jest složena z vrstev svalů příčných a podélných (na lalocích slabších), z tunica propria a z vrstvy epith. buněk kuželovitých a vysokých. Mezi svalstvem jest vrstva pojiva (tukové těleso?); mezi jeho vlákny vedle jader jsou vtroušeny veliké buňky s 2 jádry a se zeleným obsahem a krystally fosforečnanu vápenatého. Střední část jež prostupuje stopkou, přechází v 3. oddíl, ve střevo, které se rozvětvuje v četné lalůčky. Tyto jsou spojeny pojivem. Lalůčky ty skládají nahoře 2 páry laloků větších (»játra«) a dole lichý lalok nepatrný, který u jiných rodů jest dobře vyvinutý. Oddíl třetí přechází v krátkou konečnou část roury zažívací, v konečník měchýřovitě rozšířený a vbíhající na venek řití, umístěnou na konci těla v poloze břišní. Do konečníku vbíhají dvě žlázy malpighické. K rouře zažívací náležejí též žlázy pharyngeální (Šimkevič), žlázy maxillární a žláza rostrální (vyvinutá jmenovitě u Argyroneta). Nad rourou zažívací jest umístěno srdce, které namnoze pod pokožkou prosvítá. Po stranách jest celkem 6 (ale i méně) párů otvorův. Srdce jest složeno z vnější vrstvy pojiva s jádry oválními, z vrstvy svalové a z vnitřní vrstvy stejnorodé (tunica propria). Uvnitř přihrádky chybějí. Svazy postranní a svrchní udržují srdce, které jest v obalu pojiva. Napřed i nazad vybíhá srdce v cevy, které zásobují krví jednak hlavohrudí, jednak břicho. Krev sbírá se v dutinách venosních a okysličená se vrací do srdce (Causard, Recherches sur l'app. circulatoire des aranéides, 1896, kde jest uvedena i literatura příslušná).

Ústrojím dýchacím jsou t. zv. vaky plicní (2–4), které vbíhají 2–4 otvory na zpodině břišní. Čtyři vaky mají p. čel. Avicularidae a Atypidae. Otvor do dutiny vaku vedoucí jest pokryt blankou. Vak se skládá z jemných váčků položených vodorovně se stranou břišní a podobných váčkům na mouku. Dutina váčků těchto jest ohraničena 2 jemnými blankami (cuticulae), uvnitř podepřenými sloupky (povstalými splynutím 2 buněk); napřed váček jest uzavřen a nazad souvisí s dutinou (sinus) krevní. Vzduch proniká blankou otvoru dýchacího, vniká do předsíně a odtud mezi váčky, jichž stěnami prolíná ke krvi. Pod koží břicha nalézáme četné sloupky rozdělující dutinu krevní. Za otvory vaků plicních vbíhají 2 mohutné větve vzdušnic rourovitých (tracheae). Stěna jejich jest složena ze 2 vrstev: z vnitřní a vnější blanky chitinové; mezi nimi jest vrstva buničnatá. Toliko u 3 čeledí (Oonopidae, Dysderidae a Caponidae) otvory vzdušnic jsou hned za otvory vaků plicních. U ostatních čeledí vbíhají v druhé polovině břicha, často otvorem společným. Čeleď Caponidae jest zajímava i tím, že jsou zde místo vaků plicních 2 vzdušnice. Na prvý pohled vaky plicní p-uků se zdají býti homologickými se vzdušnicemi hmyzu. Ale vskutku jsou odchylné a spíše upomínají na žábra (literatura ve spisech Mac Leoda: La structure des trachées, Brussel, 1880, a Recherches sur la str. et la signification de l'appareil respiratoire des arachnides. »Archive de Biol.«, vol. V).

Nervová soustava jest složena ze zauzlin koncentrovaných. Skládá se ze zauzliny svrchní neboli mozkové, z níž jdou nervy k očím a kusadlům páru prvního, a z hvězdovité uzliny zpodní v hlavohrudí uložené a vysílající větve nervové ke kusadlům páru druhého a do okončin. Nervy prvního páru kusadel pocházejí ze zauzliny, jež se teprve druhotně spojuje se zauzlinou mozkovou. Nazad od zauzliny hvězdovité jde větev do břicha, jsoucí malou zauzlinou, z níž se rozbíhají četné větevky. K ústrojům smyslovým náležejí: jednoduché oči, sluchové štětinky na holeni, zánartí a přednártí noh a sluchová jamka na přednártí, čichové (?) otvory na vnitřní pokožce maxill., pod kterou jsou četné čípky (u Pachygnatha nejlépe), citové brvy a zvláštní úzké štěrbinky (organa lyriformia) na těle a jeho přívěscích. Srv. Gaubert, Recherches sur les organes de sens etc. (Pař., 1892). K ústrojům vyměšovacím náležejí zmíněné již žlázy malpighické a žlázy kyčelní. Tyto jsou párovité, uložené v hlavohrudi, tvoří četné kličky a vbíhají na kyčlích 3. páru noh (Atypus). U jiných p-uků Sturany pozoroval, že kyčelní žláza vbíhá na kyčlích 1. páru noh a že žlázy tyto s pokračujícím věkem zakrňují. Toliko u Harpactes nalezl Sturany ještě jiný vývod na kyčlich 3. páru noh. Místo vinutých rourek byla poznána i rourka rovná nebo malý váček bez ústí. Nejvíce zakrňuji žlázy kyčelní u křižákü (Epeira). Složeny jsou ze 2 vrstev: vnější pruhované a vnitřní zrnité s jádry. (Sturany, Die Coxaldrüsen der Arachnoiden, Vídeň, 1891). Jiné žlázy (srv. Gaubert, Recherches etc.) jsou 2 žlázy jedové, 2 maxillární, 1 rostrální, žlázy patellární a snovací. Jedové žlázy jsou položeny po stranách hlavohrudí, řidčeji v článku základním (Avicularia). Vbíhají do kusadel 1. páru a jsou obyčejně rourovité (tubulosní), ale také i dvou- (Scytodes) i několikalaločné (Filistata). Účinek jedu našich druhů většinou málo bolestný (velmi bolestné jest kousnutí p-uky Argyroneta a Chiracanthium); životu nebezpečný bývá jed p-uka Latrodectus. Srv. Hassell, Venin des araignées; »Tijdschrift voor Ent.«, 1896; Horn, Untersuch. über Giftdrüsen, Ber. Ges. Giessen, Bd. 24, a Bertkau, »Archiv f. N.«, 1870. Žlázy max. tvaru hroznovitého pokládá Bertkau za slinné (?); u samečků jsou mohutnější. Rostrální žláza je tubulosní, podobně jako patellární žlázky noh sklípkanů některých. Počet těchto jest rozličný (as 10); někdy jsou rozvětvené a složením se liší od předešlých. Žlázy snovací jsou: láhvovité (gl. ampullaceae), rourovité (gl. tubiformes), kuličkovité a hruškovité (gl. aciniformes a piriformes). Tvar žlázek těch se mění často i lehkým tlakem. K nim se druží ještě žlázky hromadné (aggregatae u křižákův a zápředníkův) a laločnaté (lobatae u zápředníkův). Ke žlázkám snovacím náležejí i žlázky cribella. Pavučinné vlákno jest buď suché a silné, nebo lepkavé a jemné. Pavučiny jsou řídké nebo husté, více méně svisně nebo vodorovně postavené. P. si tkají též komůrku, ve které bydlí a přezimují, nebo schránku (cocon) na vajíčka, nebo vytkají (sklípkani) stěny podzemní roury jednoduché nebo 2větevné, a 1–2 víčky tenkými nebo silnými uzavřené. Řidčeji jsou roury bez víček (Atypus).

Samičí ústroje rozmnožovací jsou složeny ze 2 hroznovitých vaječníků, zakončených 2 krátkými vejcovody, které se spojují s pochvou. Tato jest opatřena 2 schránkami chámovými. Pochva se končí otvorem uprostřed otvorů dýchacích. Otvor ten jest opatřen lištami chitinovými, které dohromady tvoří t. zv. epigyne či sarum. Má tvar jednoduchého okénka u sklípkanů, Dysderid, Tetragnatha a j. Jindy zpodní část chitinová slove scapus a nad ni jest položen kratší neb delší jazýček (clavus). Tvar epigyne jest důležitým znakem syst. Jazýček odpovídá as kladélku hmyzu nebo sekáčů, ač není dutý. Samčí ústroje jsou též párovité (oddělené nebo v půlkruh srostlé u Atypus, Segestria), jejich vývody ústí na stejném místě jako vaječníky. Vytrysklé símě na pavučinu bývá makadly vssáto a pak přeneseno do chámových schránek samiček. Jindy sperma bývá přímo vssáto makadly. Sperma jest buď uzavřeno v spermatophorech nebo slepeno cementem v kleistosperma. (Bertkau, Ueber Generationsapparat der Araneiden, »Archiv f. Ngchte«, J. 41, 1875, pak zprávy téhož ve spolku přírod. v Bonnu z r. 1875, 1876 1877, 1878). Obojetníci poznáni u Erigone fusca (Kulczyński) a Lycosa sp. (Bertkau). Vajíčka bývají hromadně kladena a ukládána do zvláštních zámotků, které samičky upevňují v síti nebo nosí s sebou (Pisaura, Lycosa). Jindy vajíčka jsou slepena v hromádky (Pholcus). Vajíčka jsou bohata žloutkem, pokryta jsou blanou dvojitou; vnější blána, snad vyloučená stěnou vejcovodu, slove také chorion. Žloutek jest pokryt jemnou vrstvou protoplasmy neboli blastemem. Protoplasma obklopuje i jádro centrální. Vedle jádra vaječného jest tu i jádro žloutkové. Později jádro toto mizí. Ryhování s počátku celkové přechází v t. zv. superficiální, při čemž po rozdělení jádra utvářejí se s počátku 2, později veliký počet hvězdic neboli rosett a tvoří se blastoderm. Na vyvinutém zárodku patrny jsou přívěsky břišní a členitost břišní (10, snad i 12 článků). Ostatní vývoj srv.: Dr. Korschell u. Dr. Heider, Lehrbuch der ver l. Embryologie (1891). Mláďata vylíhlá z vajíček jsou celkem bezbarvá a podobná dospělým. Několikráte se svlékají a po posledním svlékání se objeví vyvinuté epigyne. Není možno určiti bezpečně kusy nedospělé.

P. jsou hmyzožravci. Kořist lapají skokem, nebo na ni číhají v květech, nejčastěji pak v síti. Napodobují jiný hmyz (na př. mravence), trus ptačí, semena rostlin, kůru stromů, suchou větvičku atd. Stridulační ústroje jsou již u mnohých druhů poznány (Pocock, Musical boxes in Spiders, »Nat. Sciences«, VI., 1895). Život jejich jest zajímavý. Podrobná data viz: Mc. Cook, American Spiders and their spinning work (2 vol., 1889, 1894); Wagner V., L'industrie des araneina (Pétersbourg. Académie, 1884). O životě českých p-uků psali Prach (»Živa«, 1856,1860) a Nosek (»Vesmír«, 1892). Zkamenělí Pavouci vyskytují se již v carbonu (česká Phalaranea Frič a j.), v permu, v juře (?), v oligocénu evropském i americkém (v jantaru) a v miocénu. Srv. Zittel, Handbuch der Palaeontologie, I. Abth., 2. Bd.; Frič A. dr., Fauna der Gaskohle und Kalksteine der Permformation Böhmens, 4. Bd. (1899, 1901) a Haase E., Beiträge z. Kenntniss d. foss. Arachniden (»Zeitschr. deutscher geol. Gesell.«, 1890). P. jsou nyní rozšířeni po celém povrchu zemském, v krajinách všech tří pásem. Jsou to zvířata žijící z největší části na pevnině, zřídka ve vodě. Ve sladké vodě sítě tká Argyroneta aquatica, ve vodě mořské Desis a Paradesis. Mnohé druhy obývají nejzazší sever, jiné vysoké hory. Některé druhy jsou význačné pro roviny, jinépro místa suchá, jiné pro místa vlhká. Systematika p-uků jest velmi obtížná a dosud neurovnaná. V nové době se uznává rozdělení R. Simona v jeho díle Histoire nat. des araignées (2 vol., 1892 až 1902). Simon dělí p-uky dle polohy kusadel 1. páru na 2 podřády: Theraphosidae a Araneae verae. Prvý podřád obsahuje 3 čeledi: Aviculariidae, Atypidae a Liphistiidae. Druhý podřád dělí na: Araneae cribellatae (8 čeledí, viz svrchu) a A. cribellatae (30 čeledí).

Veliké zásluhy o systematiku p-uků si získali vedle E. Simona Švéd T. Thorell, Angličané O. Cambridge, F. Cbr. a j. Pocock, Polák Wł. Kulczyński, v Německu F. Bertkau, Bösenberg, F. Dahl, C. L. Koch, dr. L. Koch a Keyserling, v Italii Pavesi a Canestrini, v Americe Emerton, Banks a Marx vedle řady jiných. České druhy zpracovali Prach, Bárta a Nosek (též moravské). Nsk.

P. krabovití viz Laterigradae a Misumeninae.