Ottův slovník naučný/Pavlovskij
| Ottův slovník naučný | ||
| Pavlovské kopce | Pavlovskij | Pavlovskij posad |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pavlovskij |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 360. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Pavlovskij (Павловскій): 1) P. Ivan Jakovlevič, filolog rus. († 1869), byl lektorem rus. jazyka na derptské universitě a hlavnější jeho práce jsou: Russische Sprachlehre (Derpt, 1838); Rus. chrestomatija (Mitava,1843); Theoretisch-practischer Cursus der rus. Sprache (t., 1843); Rukovodstvo k geografiji Rossijskoj imperiji (5. vyd. Petrohr., 1858, 2 části); Kratkaja slavjanskaja grammatika dlja němcev (1857) a j. Největšímu úspěchu těší se jeho proslulý Poljnyj německo-russkij slovar (Riga, 1856, 2 části, 1888 a 1897) a Poljnyj russko-německij slovar (t., 1859, 2. vyd. Mitava, 1874 a 1879, doplněno I. Nikoličem a Asmusem).
2) P. Aleksěj Andrejevič, historik umění (* 1856), byl docentem dějin umění na universitě petrohradské a r. 1891 stal se professorem téhož předmětu v Kijevě. Hlavní jeho práce jsou: Životopis Palatinskoj kapelly v Palermo (Petr., 1890, magisterská dissertace); Skuljptura v Attikě do greko-persidskich vojn (t., 1896, doktorská dissertace). Vedle toho uveřejnil mnoho statí v odborných listech domácích i zahraničných.
3) P. Isaak Jakovlevič, známější pseudon. I. Jakovlev, žurnalista (* v pol. let 50tých XIX. stol.), studoval medicinu a účastnil se revolučního hnutí, načež žil za hranicemi. R. 1880 otiskl v »Tempsu« črtu ze svého věznění Cellule. Turgeněv byl mu příznivcem a podporoval jeho první literární kroky. Z konce let 80tých Pavlovskij stal se spolupracovníkem »Nového Vremene«, kde obrátil na sebe pozornost zdařilými dopisy z Paříže. Vydal: Maleňkije ljudi s bolšim gorem (Petr., 1889); Očerki sovremennoj Ispaniji (t., 1889); Tuda i obratno (t., 1891); Parižskije očerki a j.