Ottův slovník naučný/Pavliščev
| Ottův slovník naučný | ||
| Pavlinović | Pavliščev | Pavlišov |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pavliščev |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 354. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Pavliščev (Павлищевь): 1) P. Nikolaj Ivanovič, dějepisec rus. (* 1801 – † 1879), byl synem proslulého plukovníka a vzdělal se v carskoselském lyceu, načež sloužil v ministerstvě nár. osvěty. Již tehdy všímal si bedlivě literatury a překládal filosofický slovník Voltaireův, později svěřen mu výzkum státních archivů vzhledem k dějinám ruskotureckých válek. R. 1825 šel do výslužby, spřátelil se s Dělvigem, Pletněvem, Baratynským, Puškinem, s jehož sestrou se oženil, a přispíval překlady do »Litěraturnoj Gazety«. R. 1831 stal se členem dočasné správy král. Polského a po 40 let zastával důležité hodnosti v této správě, mezi jiným redigoval polský i ruský úřední list »Varšavskij Dněvnik« (1864–71), byl členem rady národní osvěty v Polsku a vyučoval rus. dějinám, statistice a zeměpisu (1838–51). Z jeho prací jsou nejdůležitější: Polskaja istorija v vidě učebnika (Varš., 1843, vyznamenána vládou); Istoričeskij atlas Rossiji (2 části); Věnskij pochod Soběsskago v 1683 g. (Petr., 1876); Polskaja anarchija pri Janě Kazimirě i vojna za Ukrajinu (t., 1878, 3 části); Sedmicy poljskago mjatěža 1861–64 (t., 1887, 2 č.) a j. Ze statí jeho vzbudila pozornost Varšavskija pisma k F. Bulgarinu (»Sěv. Pčela«, 1847). – Choť jeho Anna Sergějevna P-a (* 1797 – † 1868), rozená Puškina, byla blízkou důvěrnicí svého bratra a básník nejednou obracel se k ní o radu. Znala francouzskou a ruskou literaturu dosti obsáhle a nebyla prosta básnického nadání. Ukázky jejích veršů otiskly »Novosti« (1875).
2) P. Lev Nikolajevič, spisovatel, syn před. (* 1834), studoval práva, v l. 1865–71 byl spoluredaktorem »Varšavského Dněvniku« a pak úředníkem pro zvláštní rozkazy při hlavní správě intendantní. Znám jest hlavně svými vzpomínkami o Puškinovi, svém strýci, které otiskl v časopise »Istoričeskij Věstnik« (1888), »Rus. Obozrěnije« (1890) a »Rus. Starina« (1896). První čásť těchto zajímavých memoirů rodinných vyšla též o sobě Vospominanija ob A. S. Puškině (Moskva, 1890). Ve »Varš. Dněvniku« otiskl stať Poslědnije dni i končina A. S. Puškina.