Pavlíček Antonín, právník čes. (* 2. list. 1838 ve Dvoře Králové), studoval gymnasium v Hradci Král. a práva v Praze, kdež byl roku 1864 za doktora povýšen. Pobyv v praxi nejprve v kanceláři advok. dra Ševce, pak u c. k. zemského soudu pražského a konečně u advokáta dra Rubelia v Karlíně, usadil se zde r. 1871 jako samostatný zemský advokát a působí zde až do nynější doby. Vstoupiv do praktického života P. oddal se studiím nejprve práva římského, pak i jiných odborů civilního práva. Prvním plodem jeho studií bylo pojednání O významu tak zvané causa debendi pro rakouské právo formální i materiální (v »Právníku«, 1868), po něm následovaly rozbory: Stane-li se vydáním směnky o dluhu peněžitém obnova, nebyla-li o tom učiněna výslovná úmluva? (t., 1869); Předmět condictionum sine causa dle práva římského, rakouského a dle osnov a zákonů moderních (t., 1871); K čl. 83. směn. řádu (t., 1872). Po nich pak uveřejněno první hlavní dílo P-čkovo: Žaloby z obohacení vedle rakouského práva občanského se zvláštním zřetelem k právu obecnému, k zákonům i nástinům moderním (1873), kdež rozebrán ústav téměř neznámý, nový, velmi obtížný a rozsáhlý s velikou přesností a také co do formy všem požadavkům vyhovující. Další pojednání jeho do r. 1879 jsou: O významu práva římského a systému pro moderní právo vůbec a pro rakouské zvláště (»Právník«, 1875) a Musí-li bezelstný držitel zciziv věc cizí nebo zrušiv ji vydati vlastníku, čehož byl vyzískal? (t., 1878); dále spis Zur Lehre von den Klagen aus ungerechtfertigter Bereicherung nach österr. Civilrechte mit Berücksichtigung des gemeinen Rechtes sowie der modernen Gesetzgebung (Vídeň, 1878) a některá pojednání v listech jinojazyčných. R. 1875 byl P. zvolen zkušebním kommissařem při zkouškách advokátních, r. 1878 zvolen též do výboru advokátní komory a r. 1882 ustanoven od ministerstva osvěty zkušebním kommissařem při zkouškách judiciálních, kteréžto všecky hodnosti až dosud zastává. R. 1884, když na jmění pražské České společnosti pro úvěr hypoteční uvalen konkurs, svěřen mu úkol opatrovníka majetníků zástavních listův. P. dosáhl toho, že věřitelé zástavních listů ničeho neztratili, a přispěl podstatně k tomu, že tento konkurs již ve čtyřech letech byl ukončen. R. 1879 jmenován byl P. náměstkem karlínského okresního starosty Otakara hrab. Černína i přivedl hospodářství okresu v pravý proud a provedl také rozdělení okresu na dva nové zastupitelské okresy: karlínský a vinohradský. Od r. 1883 P. úřaduje jako starosta okresního zastupitelstva karlínského. Hlavním dílem v druhém období vědeckých prací P-čkových je srovnávací práce Směnka a chek v evropském zákonodárství (Praha, u Otty, 1884); k ní přiléhá spis Die europäische Wechselgesetzgebung. Eine vergleichende Studie (Víd,,1891). Kromě toho vyšly od P-čka články: Nejnovější evropské zákonodárství ve věcech směnečných (»Právník«, 1883); K dějinám všeobecné závaznosti smluv (t.); Promlčení a právní účinky téhož dle evropských zákonů směnečných (t., 1884); O cheku nebo bankovní poukázce (t.); Papíry majetníku svědčící (t., 1890 a 1891) a k vydání připraven spis: Papíry majetníku svědčící se zvláštním zřetelem k zákonům ze dne 24. dubna 1874, č. 48 a 49 r. z. Po německu vydal spis: Rakouské zákony opatrovnické ze dne 24. dub. 1874, č. 48 a. 49 r. z. (zvláštní otisk z časopisu »Juristische Blätter«, 1891), rozbor to ve svém oboru posud skutečně jediný, pak pojednání Práva majetníků zástavních listův a přivádění jich k platnosti (»Jurist. Blätter«, 1891) a O významu směnečných klausulí (»Allg. österr. Ger. Ztg.«, 1891). Kromě toho sepsal P. několik článků v Ottově Naučném slovníku a různé články kritické přinesly; »Právník«, »Oesterr. Gerichts-Zeitung«, »Juristische Blätter«, Gellertův »Centralblatt für d. priv. Praxis«, »Athenaeum« a j. Všechny práce P-čkovy posuzují jak naši, tak i němečtí kritikové s uznáním stejně vřelým; jsou to jmenovitě prof. Randa a prof. Krasnopolski v Praze, romanista Lenel a j. Autority P-čkovy dovolávají se z našinců prof. Randa i Stupecký a dři Heller i Herrmann, z Němcův starší vídeňští prof. Pfaff a Menzel i mladší prof. Hrůza, Pfersche a j., především pak kommentátoři obecného zákoníku občanského: Ellinger, Stubenrauch, Kirchstetter atd. Za své zásluhy o vědu jmenován byl P. r. 1891 řádným členem České akademie pro vědu, slovesnost a umění a uveřejnil ve »Věstníku« této akad. r. 1893 Studii o spise prof. Kohlera o řádu konkursním a r. 1897 o cheku. Zvláště však následující spisy: Právo listů zástavních (1893, spis věnovaný za přijetí za řád. člena akad.); Das Pfandbriefrecht (Vídeň, 1895) a hlavně Der Chek. Eine vergleichende Studie (t., 1898), spis to, který nejen v Rakousku, nýbrž i v cizině setkal se s rozhodným úspěchem, jakož dokazují i četné pochvalné kritiky. Konečně vydal náklad. České akademie spis Chek ve vědě a v zákonodárství (1901–02). R. 1898 byl P. vyznamenán od Jeho c. a k. Veličenstva rytíř. křížem řádu Františka Josefa.
PD anon 70