Ottův slovník naučný/Paulus

Ottův slovník naučný
Paulus (obec)	Paulus	Paulusbrunn

Údaje o textu
Titulek:	Paulus
Autor:	Robert Novák, Ladislav Hofman, neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 340–341. Dostupné online.
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: Heinrich Eberhard Gottlob Paulus

Paulus: 1) P. jméno křestní, viz Pavel.

2) P. Thébský viz Pavel Thébský

3) P. Diaconus, syn Warnefridův, dějepisec Langobardů (* ok. 720). Byl vychován na dvoře v Pavii a přilnul ke králi Desideriovi; potom žil v Beneventě u své žačky, Desideriovy dcery, a jejího manžela Arichise. Kdy vstoupil do duchovního stavu (odtud Diaconus), není známo, aniž víme, kdy se stal mnichem v Montecassině. Aby vymohl milost pro svého bratra (zajatého pro vzbouření proti Frankům), Paulus odebral se ke Karlovi Velikému (782) a zůstal pak na jeho dvoře několik let. Roku 787 byl již opět v Montecassině. Kdy zemřel, není známo (797?). Hlavní jeho díla jsou: Historia Romana (do Justiniána), vlastně dílo Eutropiovo, doplněné dějinami židovskými a křesťanskými (vyd. H. Droysen v Monum. Germ. hist. r. 1878 jako dodatky k Eutropiovi; úplný text ve vydání in usum scholarum r. 1879); Gesta episcoporum Mettensium (vyd. Pertz v MGH., 1829), první příklad a vzor historie jednotlivého biskupství. Nejdůležitější dílo P-lovo je Historia Langobardorum (vyd. G. Waitz v MGH., 1877), bohužel nedokončená (sahá do r. 744). Jako historik P. vypravuje prostě a jasně, ale bez zvláštního umění a hlubšího pojetí; ani kritiky u něho nenajdeme. Cena jeho díla je však veliká: P. nám věrně zachoval pověsti Langobardů, zprávy ze spisovatelů dnes ztracených a ústní tradici. Kromě toho psal P. verše, skládal nápisy, na rozkaz Karla Velikého složil homiliář a sestavil podrobný výklad Benediktinských regulí. Hfn. – Pokládán jest za původce výtahu z lexikálního díla Sexta Pompeja, grammatika římského z neznámé doby, snad II. stol. po Kr., kteréž bylo zase výtahem z cenného spisu rázu glossografického »De significatu verborum«, zdělaného od učeného grammatika a antiquara doby Augustovy, M. Verria Flakka. Jakkoli výtah P-lův jest jen chudý a silně znetvořuje znění původní, jest přes to veledůležit pro hojnost poznamenání grammatických a antiquárních. Vydal jej zároveň se zbytky výtahu Festova O. Müller (Lipsko, 1839), Thewrewk de Ponor (Budapešť, 1889). Srv. Neff, de Paulo Diacono Festi epitomatore (Lip., 1891). RN.

4) P. Servita viz Sarpi Paolo

5) P. Heinrich Eberhard Gottlob, protest. theolog něm. (* 1761 v Leonbergu – † 1851 v Heidelberce), posledně professor a církevní tajný rada v Heidelberce, náleží k předním zástupcům theologického rationalismu v Německu. Z jeho četných spisův uvádíme: Philologisch-kritischer u. historischer Kommentar über das Neue Testament (2. vyd. Lip., 1804–1808); Das Leben Jesu (Heidelb., 1828); Exegetisches Handbuch über die drei ersten Evangelien (t., 1830–33, znova 1841 až 1842); Die endlich offenbar gewordene positive Philosophie der Offenbarung (t., 1843); Skizzen aus meiner Bildungs-und Lebensgeschichte (t., 1839). Srv. Reichlin-Meldegg, Paulus u. seine Zeit (Štutg., 1853, 2 sv.).

6) P. Eduard, spisovatel něm. (* 1837 v Štutgartě). Stal se finančním radou král. statistického ústavu zemského v rodišti a konservátorem uměleckým a starožitnickým. Napsal: Die Bauwerke der Renaissance in Toscana (s A. Gnauthem a E. v. Förster, 1866 sl.); Die Cistercienserabtei Maulbronn (1879; 3. vyd. 1889); Bilder aus Kunst und Altertum in Deutschland (1883); Die Cistercienserabtei Bebenhausen (1886); Die Kunst-und Altertumsdenkmale im Königreich Württemberg (1889 sl.) a řadu prací o památnostech i místech virtemberských v publikacích úředních let 1866 až 1886. Mimo slovní doprovod k illustrovaným pracím: Aus dem Schwabenland (1877); Aus Schwaben (1887) a části Italien (2. vyd. 1879), psal též básně lyrické, jež vyšly souborně: Gesammelte Dichtungen (1892) a Der neue Merlin, Gedicht aus dem nächsten. Jahrhundert (1888); Helgi, ein Sang aus der Edda (1896); Arabesken (1897); Der Alte von HohenNeuffen (1899); Drei Künstlerleben (1890). S K. Weitbrechtem vydal Schwäbisches Dichterbuch (1883).

7) P. Vincenc, spisovatel čes. (* 1840 v Lukavici u Chrudimě), jest od r. 1894 ředitelem škol v Chrasti. Napsal: Obyčeje a pověry z okolí Chrasti v Chrudimsku (Chrudim, 1894); Z pamětí města Chrasti v Chrudimsku (t., 1894-95); Památky cechovní města Chrasti v Chrudimsku (t., 1 895). Přispíval též do »Čes. Lidu«, do »Čes. Školy« a jest zakladatelem místního musea v Chrasti a pilným sběratelem starožitností a lidopisu ve svém okolí.