Ottův slovník naučný/Patriarcha

Údaje o textu
Titulek: Patriarcha
Autor: František Vacek
Zdroj: Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 324–326. Dostupné online.
Licence: PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Patriarcha

Patriarcha (řec. πατριάρζης) shledává se nejprve v Septuagintě, kdež slovem tím značeni jsou starostové rodů, náčelníci přátelstev a knížata pokolení.

1. Písmo sv. Nového zákona přikládá název p-chů Abráhámovi, dvanácti synům Jakubovým a Davidovi. V literatuře křesťanské nejen řečení arciotci, ale všichni svědkové víry před Mojžíšem, jako Adam, Abel, Set atd., nazýváni jsou p-chy.

2. Po válce s Římany židé přebývající v Palestině volili si náčelníka (hebr. násí, kníže), jemuž ve spisech řeckých dostává se názvu p-chy. Od II. stol. sídlem p-chy, předsedajícího zároveň vysoké radě (synedriu), bylo město Tiberias. Cís. Honorius (395 až 423) zakázal židům ve své říši odváděti poplatek k patriarchátu tiberiadskému a cís. Theodosios II. (408–450) zbavil p-chu tamního práva náčelnictví.

3. V právu církevním p. jest název biskupa vyššího hierarchického stupně než metropolita č. arcibiskup. Podkladem názvu toho bylo vynikající postavení tří stolic biskupských, v Římě, Alexandrii a Antiochii, jejichž původ odvozuje se od sv. Petra. Zvyk jmenovati biskupy řečených měst p-chy ujal se teprve v V. stol., jakkoli přednost jejich jakožto vrchních metropolitů uznána a potvrzena byla již na círk. sněmu Nicaejském r. 325. Také biskupové sídlící v Efesu, Caesarei kappadocké a Heraklei měli vyšší pravomoc než jiní metropolité, ale nepovznesli se k důstojenství p-chů, ježto biskup cařihradský je předstihl a jméno i moc p-chy v jejich oblastech přízní cís. dvora sobě zjednal. Praerogativa p-chy záležela v tom, že byl světitelem metropolitů v celé politické diécési (t. j. p. alexandrijský v Egyptě, p. antiochijský v t. zv. Orientě, p. cařihradský v Asii prokonsulárské, Pontu a Thrakii), předsedou tamních krajinských synod, vrchním dozorcem církevním a vyšší appellační instancí ve sporech duchovenských. Pátým v řadě p-chů stal se biskup jerusalemský, když k pravomoci jeho r. 451 poručeny byly tři provincie, caesarejská, skythopolská a petrejská. Na území římského patriarchátu, které ve IV. a V. stol. za jedno bylo s praefekturami Italií, Gallií a Illyrikem, vznikly prodlením času patriarcháty menší: aquilejský (uprostřed VI. stol.), gradský (asi r. 568), benátský (1451), lisabonský (1716. První z nich trval do r. 1751, druhý převeden byl do Benátek r. 1451. viz Aquileia. P-chové cařihradští počali v VI. stol. nazývati se p-chy oekumenickými (t. j. obecnými nebo říšskými). Moc jejich od VIII. stol. počínajíc vztahovala se ke všem zemím Byzantského císařství. V mezích patriarchátu tamního nejprve metropolita bulharský povýšen byl za p-chu (před r. 927). Sídlem jeho ve 2. pol. X. stol. připomíná se Ochrid. Vedle patriarchátu ochridského vznikl ve XII. stol. patriarchát trnovský. Onen zrušen byl r. 1767, tento zašel již asi r. 1570. viz Bulharsko. Ježto p-chové cařihradští rozkolem odcizili se primátu římskému a strhli za sebou ostatní p-chy východních zemí, založeny byly v době křižáckých výprav do Palestiny latinské patriarcháty: v Jerusalemě (1099), Antiochii (asi r. 1100), Cařihradě (1204). Latinský patriarchát cařihradský měl stejné trvání s Latinským císařstvím tamže (do r. 1261), než památka jeho ochraňuje se posud tím, že biskupu sídlícímu při kostele sv. Petra v Římě dáván jest název p-chy cařihradského. Z církevní pravomoci rozkolného p-chy v Cařihradě vytrhli se Srbové, založivše patriarchát v Peći r. 1351, jenž zachoval se do r. 1766. Oekumenický p. Jeremiáš II. přivolil k povýšení moskevského metropolity za p-chu r. 1589, načež patriarchát ruský se sídlem v Moskvě trval do r. 1721. R. 1848 metropolita řeckých orientálů srbské národnosti v Karlovcích přijal název p-chy. Za vlády turecké spíše přibylo než ubylo moci oekumenickému p-chovi, jenže odlukou mnohých metropolí a zemí (Řecka r. 1833, ostrovů Iónských r. 1863, Srbska r. 1858, Černé Hory, Rumunska r. 1865, Bulharska r. 1870) territoriální rozsah jeho pravomoci velice se zúžil. Jakožto nejvyšší hlava orthodoxní vých. církve v říši osmanské p. se svatou synodou, jež skládá se z 10 až 12 metropolitů, dosazuje i sesazuje arcibiskupy, biskupy a kněze, vydává zákony církevní, soudí a trestá osoby duchovní, dozírá ke správě jmění církevního, ukládá platy duchovenstvu i věřícím. Kromě toho p. jest hlavou řeckého národa v říši, má nad příslušníky jeho (vyjímaje Řeky osedlé v Egyptě) soudní i trestní moc ve příčině některých přestupkův a smí rozsuzovati civilní pře mezi stranami řecké národnosti, jakož i mezi Armeny a Řeky a mezi Turky a Reky. Spolu přísluší mu hodnost paši se třemi koňskými ohony a výsada soudního dvoru, tak že žaloba proti němu zadává se cís. dívánu v Cařihradě. Právem jeho jest, bráti se koňmo s průvodem, v jehož čele nesen jest kříž, patriarchální berla a dvě pochodně. P. odívá se habitem mnišským barvy velbloudí a svrchu obléká hnědý atlasový plášť s modrými výložky na čtyřech rozích a se třemi ozdobnými pruhy (dvěma bílými a jedním červeným) při dolním kraji. Hlavu pokrývá dvojitou kapucí s visutými cípy nazad i do předu a fialovým kloboukem bez střechy, s něhož dvě široké stužky splývají na plece. V pravé ruce třímá hůl (berlu) buď dřevěnou, perletí zdobenou, nebo ze slonové kosti. Liturgický šat jeho neliší se od rouch, kterých užívají biskupové tamní církve. P. má kromě družiny mnišské (vnitřního dvora) četné úřednictvo (vnější dvůr patriarchální), jež třídí se na dva chory. K prvnímu choru, t. zv. pravému (stojícímu po pravé straně), náleží 15osob, ke druhému, levému, 17 osob. viz Exocatacoeli, Logothet. Většina úředníků jest stavu laického a hodnosti jejich pouhými tituly. Po oekum. p-chovi prvními hierarchy orthodoxní východní církve v říši osmánské jsou p-chové alexandrijský, antiochijský a jerusalemský. P. alexandrijský, k jehož pravomoci přísluší asi 6000 věřících, přebývá na větším díle v Cařihradě. Titulárním latinským p-chou alexandrijským jest biskup-resident při kostele sv. Pavla v Rímě. Správu alexandrijského patriarchátu Melchitů (orientálů s Římem sjednocených) zastává p. antiochijský svým generálním vikářem, který přebývá v Káhiře. Od V. stol. trvá v Egyptě patriarchát rozkolných Koptů (monofysitů). Koptickému p-chovi, jenž má sídlo v Káhiře, poddán jest abúná čili p. habešské církve. P. antiochijský, duchovní hlava orthodoxních orientálův arabské národnosti (asi 150.000 duší), sídlí v Damašku. Pamět bývalého latinského patriarchátu v Antiochii (1100–1268) zachovává se tím, že biskup. resident při kostele S. Maria Maggiore v Římě má název antiochijského p-chy. Orientály s Římem sjednocené řídí tři p-chové antiochijští, totiž p. Maronitů (bývalých monothelétů), přebývající v Kanóbínu nebo v Bkurce, p. Jakobitů (Syrů, bývalých monofysitů), sídlící v Mardinu, p. Melchitů (býv. příslušníků orthodoxní východní církve), přebývající v Damašku, a p. babylónský čili chaldejský (duchovní hlava bývalých Nestoriánů), sídlící v Alkóši nebo v Mosulu. Schismatičtí Jakobité podřízeni jsou p-chovi antiochijskému, který sídlí v Diarbekíru. Rozkolni Nestoriáni mají p-chu, jehož sídelním městem jest Košanes. P. jerusalemský, vrchní pastýř asi 15.000 duší, přebývá v Cařihradě a zastupován jest v Jerusalemě třemi vikáři. Latinský p. jerusalemský sídlil r. 1206–91 v Ptolemaidě, načež přestěhoval se do Říma a stal se tam praelátem kostela sv. Vavřince. Papež Pius IX. obnovil patriarchát jeho se sídlem v Jerusalemě r. 1848. Jerusalemský patriarchát Melchitů s Římem sjednocených administrován jest p-chou antiochijským. Rozkolní Armeni (monofysité) mají p-chu-katholika v Ečmiadzinu, jemuž dostává se potvrzení v úřadě od ruského cara, a p-chy v Cařihradě, Sisu, Jerusalemě, Aktamaru. Sjednocené Armeny řídí p. sídlící ve Bzommaru na Libaně. viz Armenská církev.

4. P-chou ve smysle širším sluje zakladatel řehole nebo první vynikající pěstitel odborného umění. Tak sv. Benedikt nazýván bývá p-chou západního mnišstva, Božetěch p-chou českého výtvarného umění. Vac.