Ottův slovník naučný/Patera (osoby)

Ottův slovník naučný
Patera	Patera (osoby)	Paterculus

Údaje o textu
Titulek:	Patera
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 316–317. Dostupné online.
Licence:	PD anon 70

Patera: 1) P. Adolf, bibliotékář Čes. Musea (* 27. čce 1836 v Hudlicích). Studoval na malostranském gymnasiu v Praze, potom od r. 1857–61 na universitě tamtéž, obíraje se hlavně slovanskou filologií. Již od r. 1861 pomáhal v knihovně musejní katalogisovati oddělení slovanské, načež r. 1863 byl jmenován assistentem, později kustodem a r. 1893 bibliotékářem této knihovny. Po smrti V. Nebeského byl zvolen za sekretáře Matice České a r. 1871 jmenován přísežným translátorem rus. jazyka u c. k. zem. soudu v Praze. Již v letech šedesátých P. uveřejňoval v časopisech rozmanité překlady a články a psal zejména do Riegrova Slovníku Nauč. o literatuře lužických Srbů. Za životní úkol svůj zvolil si však prohlédnouti a prostudovati soustavně staročeské rukopisy nejprve ve všech knihovnách pražských. pak též po archivech a knihovnách v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, v Dolních a Horních Rakousích, v Uhrách, Sasku a Prusku. Výsledky těchto namáhavých a záslužných studií uveřejňoval zejména v »CČM.«, a to: České glossy v Mater verborum (1877, nález přímo epochální, jímž dvě třetiny čes. gloss tohoto slovníku prokázány za padělek); Píseň staročeská ze XIII. stol.: »Slovo do světa stvořenie« (1878); České a starobulharské glossy XII stol. (1878); Staročeské glossy XIII. stol. v t. zv. homiliáři opatovickém (1879); Staročeský zlomek legendy o P. Marii (1879); Staročeske glossy v lat. žaltáři musejním, XIII. stol. (1879); Staročeské zbytky rozmluvy P. Marie a sv. Anselma o umučení Páně (1880); Šafaříkův a Svatovítský zbytek českého žaltáře ze XIV. stol. (1881); Zbytky staročeských legend o sv. Jiří ze XIV. stol. (1881); Staročeské zbytky »Růžové zahrady« ze XIV. stol. (1881); Staročeská píseň o Božím těle ze XIII. stol. (1882); O nově nalezeném rukopise spisů Petra Chelčického (1832); Nově nalezené zbytky staročeských Passionalů ze XIV. stol. (1882); Musejní zbytky staročes. Passionalu ze XIV. stol. ( 1883); Rýmované »Pravenie o božiem umučenie a o jeho sv. krve prolitie« z druhé polovice XIV. stol. (1883); Svaté Marie z nebes chvála ze XIV. stol. (1884); Staročeský zbytek rýmovaného »Dětinství Ježíšova« ze XIV. stol. (1885; Musejní zbytky staročeského »Života Krista Pána« ze XIV. stol. (1885); Musejní zbytky staroč. Pulkavovy kroniky ze XIV. stol. (1885); Musejní zbytky staročeského Zaltáre ze XIV. stol. (1886); »O Božiem umučení« ze XIV. stol. (1886); O umučeni sv. Jiří ze XIV. stol. (1887); Staročeské glossy XIII. stol. v kapit. knihovně olomoucké (1887); Zbytky staročeských legend o sv. Kateřině a Margaretě ze XIV. stol. (1887); Musejní zbytky staroč. »Zrcadla člověčieho spasenie« (1887; srv. r. 1890 Nově nalezený zbytek staročeského » Zrcadla člověčieho spasenie« ze XIV. stol.); Drkolenský a musejní zbytek staročeské legendy o Jidášovi ze XIV. stol. (1888); Drkolenský zbytek staročeského Passionalu ze XIV. stol. (1888); Drkolenský rukopis »Pašije Pána našeho Jezu Krista« (1888); Drkolenské zbytky staroč. her dramatických ze XIV. stol. (1889); List s nebe seslaný ze XIV. stol. (1889); Nově nalezené zbytky »Dětinství Ježíšova« ze XIV. st. (1889); Wiesenberské a Opatovické zbytky rýmované »Rozmluvy Panny Marie a sv. Anselma o umučení Páně« ze XIV. stol. (1890); Komenského myšlenky o novém vydání Českého kancionálu (1891); Komenského řeč při pohřbu pí. Estery Sadovské (1891); Nitranský zlomek staroč. Passionalu ze XIV. stol.; Rada otce synovi, dle petrohradského rukopisu z XV. stol. (1892); Desatero kázanie Božie ze XIV. stol. (1893); Kapitulní zbytek staročeských velikonočních her ze XIV. stol. (1894); Zbytek staročeského překladu 4. knihy Mojžíšovy »Numeri« ze XIV. stol. (1895); Zbytky staročeské legendy »O narození a dětinství Krista Pána« ze XIV. stol., Zbytek staročeského »Vidění Mikulášova«, hlaholsky psaného (1897); Dopisy J. A. Komenského k Drabíkovi z l. 1664–1670 (1899); Nové nalezené zbytky staročeského evangelistáře, Anselma a umučení sv. Jiří ze XIV. stol. (1900). – V »Českém Museu filologickém« vyšly: Zbytky evangelií ze XIV. stol. (1895); Staročeský zbytek Genese ze XIV. stol. (1895); Legenda o sv. Tomáši z XV. stol. (1896); Ukázky ze staročeských rukopisů XV. stol. (1897–98); Žaloby na Husity z XV. stol. 1897); Hodiny sv. Marie ze XIV. stol. (1901). – Ve »Věstníku Král. české společnosti nauk« uveřejnil P.: Dopisy Boh. Balbína ke Krist. Weisovi z let 1878^{[red 1]}–1688 (1887); Zprávu o upálení Jana Husi z XV. stol.; Dopisy B. Balbína k opatu Raim. Wilfertovi a knězi A. Hackenschmidtu z let 1664–67 (1888); Mistra Jana Husi kázáni česká (1890); Latinské verše o Janovi Roháčovi z XV. stol. (1897). – V »Archivě českém« VIII. (1888) vydal Poselství krále Jiřího do Říma k papeži r. 1462. – Zvláště vydal r. 1878 s Ferd. Tadrou Das Buch der Prager Malerzeche (Kniha bratrstva malíř. v Praze) 1348–1527; s. M. Hattalou upravil r. 1881 k vydání Zbytky rýmovaných Alexandreid staročeských. Samostatně uveřejnil ve sbírce »Památky staré literatury české«: Hradecký rukopis (1881); Svatovítský rukopis (1886); Žaltář Klementinský (1890). – V publikacích České akademie vydal: Jana Amosa Komenského Korrespondenci (1892); Korrespondenci Jos. Dobrovského, I. díl (1895); s J. V. Novákem: J. A. Komenského Theatrum universitatis rerum (1897); Žaltář Poděbradský (1899). Ve »Věstníku České akademie«: Prvotisky české z let 1468–1526 v knihovně musejní (1894). Pro »Almanach České akademie« roč. XI. (1901) sepsal nekrolog Leonida Nikolajeviče Majkova. Dotiskuje se: O svatém Jeronymovi knihy troje. – V uznání těchto vědeckých prací, jimiž si P. získal značné zásluhy o poznáni a studium staroč. literatury, povýšen byl dne 23. květ. 1884 za doktora slovanské filologie od university kijevské, zvolen za řádného člena České akademie, za člena mimoř. Král. české spol. nauk, za dopisujícího člena Akademie věd v Petrohradě, za řádného člena carské společnosti přátel archaeologie, ethnografie a přírodozpytu při moskevské universitě, za řádného člena carské společ. archaeologické v Moskvě. Rovněž byl mu udělen ryt. řád císaře Františka Josefa, cís. ruský ryt. řád sv. Anny a cís. ruský komthurský řád sv. Stanislava. Od několika let stižen jest očním neduhem, který mu zabraňuje dokončiti dílo veliké, připravované po celý život: Katalog všech rukopisů českých a bohemik, chovaných v bibliotékách a archivech českých i zahraničných. V zájmu české literatury jest si přáti, aby dílo toto v rozměrech, jak je založil, přivedl šťastně ke konci.

2) P. Bohumír, čes. spisovatel paedag. (* 15. září 1860 v Korkyni na Dobříšsku). Absolvovav nižší reálku a učitelský ústav v Praze působil nepřetržitě při obec. a měšť. školách pražských; od r. 1898 je ředitelem měšť. školy v Bubnech. Mimo četné články, jež napsal do rozličných časopisů, vydal samostatně: Methodické výklady z oboru prirodopisného, přírodozpytného a technologického v 5 díl., z nichž I.–III. ve 2. vyd. společně s J. Dolenským (Praha, 1882–1901); Přírodopisné obrázky, s týmž (t., 1885); Obrázky ze Šumavy (t., 1889, 2. vyd. 1900); Ozvěna, verše (t, 1893); Přes Plöckenšteinské pohoří (t., 1893); Za domácím štěstím (t., 1897); Povídky a pohádky (t., 1898); pro měšťan. školy upravil jako učebnici »Zeměpis pro školy měšťanské«, díl I.–III. (t., 1899–1901, u Otty); k Doležalovým »Obrazům zeměpisným« napsal: Methodické vysvětlivky (1895, 1896, 1901). Jest členem čes. zkušební kommisse pro školy obecné a měšťanské a čítankové kommisse, jež vydává nové čítanky pro školy obecné, a obstarává do nich články přírodopisné.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Zjevný překlep. Správně:1678