Ottův slovník naučný/Pasquino
| Ottův slovník naučný | ||
| Pasquináda | Pasquino | Passa |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pasquino |
| Autor: | Hynek Vysoký |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 296. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
Pasquino (též jménem zdrobnělým Pasquillo) jest název torsa antické skupiny mramorové, jež stojí od r. 1501 na severozáp. rohu paláce Braschi ve Via St. Pantaleo v Římě. Skupina zobrazovala Menelaa, nesoucího mrtvolu Patroklovu. P. jest výtečné originální dílo umění řeckého, a to, jak se zdá, školy rhodské, a pocházi asi z III. stol. př. Kr. Bernini prohlásil P. za nejkrásnější antiku, co jich za doby jeho bylo známo. Bohužel, nejsa naprosto chráněn před zlobou nepohody, P. velmi utrpěl. Dvě repliky sousoší toho chovají se ve Florencii (jedna v loggia de' Lanzi, druhá ve dvorečku před argenterii v palazzo Pitti, Amelung, Führer durch d. Antiken in Florenz, č. 5 a 187), fragmenty dvou dalších replik chová museum vatikánské (Friederichs-Wolters, Gipsabgüsse č. 1397–1398, Helbig, Führer durch d. Sammlungen in Rom, 1. vyd, I., č. 238). P. hrál v dějinách římských důležitou úlohu. V den sv. Marka (25. dubna) býval P. o processí vyzdobován, brzy pak vešlo v obyčej, že professoři a studenti římského archiginnasia přilepovali na P-nu latinské epigrammy, jež původně neměly ani rázu satirického, jsouce pouhými školními cvičeními. Na místě jich nastoupily později verše satirické, obyčejně italské. Jméno své obdržel prý P. od jistého učitele naproti bydlícího. Když pak t. zv. pasquináty v polovici XVI. stol. nabyly zejména působením reformace ostrého rázu satirického, vysvětlováno bylo pojmenování torsa P. ze jména jakéhosi ševce P-na, jenž prý vynikal zvlášť ostrým jazykem. K nalepování odpovědí na verše obsažené na P-nu používáno bylo Marforia (v. Marforio). K P-nu a Marforiu poutá se rozvoj moderní římské satiry. – Nejlepší reprodukce P-na: Brunn-Bruckmann, Denkm. gr. u. röm. Sculptur, tab. 347. Lafon, P. et Marphorio, les bouches de marbre de Rome (2. vyd., Paříž, 1877); Neue Jahrbucher f. d. klass. Altertum, 1901, str. 598–619 (Waser). Vý.