Ottův slovník naučný/Pasquier
| Ottův slovník naučný | ||
| Paspárky | Pasquier | Pasquill |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pasquier |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 295–296. Dostupné online. |
| Licence: |  PD anon 70 |
Pasquier [paskjé]: 1) P. Etienne, spis. franc. (* 1529 v Paříži – † 1615 t.), studoval práva v Paříži pod Hotmanem a Baudouinem, v Toulousu pod Cujaciem, v Pavii a Bologni pod Alciatem a Socinem. Od r. 1549 byl advokátem u parlamentu v Paříži. R.1557 oženil se s bohatou vdovou, již byl hájil. R. 1565 hájil v proslulém sporu universitu proti jesuitům, jichž byl zuřivým nepřítelem jako horlivý gallikán, a dobyl skvělého vítězství. Jiné slavné processy jeho byly: d'Arconvilleův (1571), Montmorencyho, mesta Angoulęmu a j. R. 1558 stal se generálním advokátem u chambre de comptes (účetního dvora). Oddán byv králi Jindřichu III. i Guisům, odsuzoval povstání a válku občanskou. Následoval Jindřicha III. do Toursu; žena jeho zůstala v Paříži a byla dvě léta vězněna ligou Šestnácti. P. vešel do Paříže až s Jindřichem IV. R. 1604 vzdal se úřadu ve prospěch nejstaršího syna Theodora. P. byl neobyčejně plodný a všestranný spisovatel, neúmorný literát ve smyslu XVI. stol.: humanista, básníř franc. i lat. (pod pseud. Paschasius), právník, polemik, historik, archaeolog, grammatik i šprýmař. Vedle řady menších spisů (Le monophile ou seul aimant, 1554; Les lettres amoureuses, 1567; Les ordonnances d'Amour, 1564; La congratulation au roi, 1588; Le plaidoyer pour l'Université, 1594 a j.) jest autorem slavných Recherches de la France, jichž první kniha vyšla r. 1560 a jež se stále rozšiřovaly, až utvořily 9 knih (vyd. 1621, 1633, 1655). Je to velmi pestrá sbírka ze všech skoro historických oborů, vědění někdy pochybného, jinde samostatnými cestami se beroucího a nabádavého, pozoruhodná však přece hlavně literární osobností autorovou: jeho zvláštní osobitý vkus a ráz je hlavním kouzlem knihy. Ten projevuje se ještě plněji v jeho Lettres, jež uveřejnil za živa (10 knih r. 1586, 22 knih r. 1619) a v Catéchisme des Jésuites (1602, otisk 1677 a 1717). První práce své a verše francouzské (dosti slabé) vydal v Jeunesse de P. (1610), jeho verše latinské vyšly r. 1582 a 1585; souborně vyšla díla jeho v Amsterdamě (vlastně v Trévoux) r. 1723 ve 2 sv. in fol. Po smrti P. byl předmětem útoků jesuity Garassea, proti nimž hájili ho synové jeho (Défense pour Est. P., 1624). Oeuvres choisies d'E. P. vydal s úvodem a bibliografií L. Frugčre (Paříž, 1849, 2 sv.). Srv. P. Dupont, De Steph. Pasquierii latinis carminibus (t., 1898).
2) P. Etienne Denis, vévoda, státník a spis. franc. (* 1767 v Paříži – † 1862 t.), byl jmenován r. 1806 maître de requêtes (zpravodajem o prosbách) u státní rady, pak státním radou, baronem císařství a prefektem policejním (1810). Za restaurace byl státním ministrem, praesidentem komory, strážcem pečetí (ministrem spravedlnosti) a pairem, vynikaje jako administrátor i jako řečník. Za Ludvíka Filipa byl jmenován praesidentem komory pairů, kancléřem Francie a vévodou (1842). Byl zvolen do Akademie (1842). Vydal Discours et opinions (1842, 4 sv.) a Souvenirs (1893–95, 6 sv.), které jsou mnoho čteny a v nichž autor ukazuje se bystrým a prozíravým pozorovatelem všech ukrytých pak a motivů politických.