Ottův slovník naučný/Pas de Calais
| Ottův slovník naučný | ||
| Pascoli | Pas de Calais | Pasdeloup |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pas de Calais |
| Autor: | Ludvík Tošner |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 286–288. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Pas-de-Calais |
|
Pas de Calais [pa d'kalé]: 1) P. d. C., anglicky Strait of Dover, za starověku Fretum Gallicum, česky úžina Calaiská nebo Doverská, úžina spojující průliv La Manche s mořem Severním mezi franc. depart. P. d. C. na v. a angl. hrabstvím Kent na z., otvírá se na j. do průlivu La Manche mezi mysem Gris Nez a Dungeness v šířce 42 km a končí se 36 km na s. odtud mezi Calais a mysem South Foreland v šířce 41 km, nejužší pak jest v přímé čáře, vedoucí od jjv. k ssz. od mysu Gris Nez k Doveru, t. 31 km. Břeh francouzský táhne se až k ústí Šeldy k vsv. a odtud k s., břeh anglický pak k sv. a po té taktéž k s., na obou jest řada předhoří, nejdůležitější mělčiny jsou Riden při břehu francouzském a Varne při břehu anglickém, největší hloubka úžiny jest 36,6 m. Francouzský inženýr Thomé de Gamond navrhl přes P. d. C. stavbu viaduktu, při čemž na mělčině Varne mělo se založiti mezinárodní námořní město. Avšak tento projekt zatlačen brzy jiným, totiž návrhem stavby podmořského tunnelu pod úžinou, pro niž r. 1875–76 Larousse, Lapparent a Potier provedli podrobné výzkumy v úžině. Avšak proti této stavbě rozhodně se vyslovila anglická sněmovna, tak že r. 1890 Renaud opětně uvedl na přetřes myšlenku mostu přes P. d. C., avšak bez praktického výsledku. V ohledu plavebním jest P. d. C. nejnavštěvovanější mořskou cestou světa, jíž plují do Atlantského okeánu lodi z vých. Anglie, Belgie, Nizozemí, Německa, Skandinavie a severního Ruska. Mořské proudy úžiny směřují dle pohybu výčasí jednak do moře Severního, jednak do průlivu La Manche, pohybujíce se jen na povrchu bez zpodních proudů protějších.
2) P. d. C., přímořský departement v sev. Francii, leží mezi 50° 2′ — 51° 0′ 46″ s. š. a 1° 30′ — 3° 5′ 25″ v. d. Gr. a mezuje na z. s průlivem La Manche, na s. s úžinou P. d. C., na v. s depart. Nord a na j. s depart. Somme, 105 km jeho hranic připadá na mořský břeh. Má podobu rovnoběžníku, dlouhého 140 km a šir. 70 km s obvodem dlouhým 450 km, plocha jeho měří 6605 km2. Povrch jeho jest jednotvárný a nízký, nejvyšší bod jest 212 m n. m., směrem k moři stává se rozmanitějším a malebnějším, kdežto směrem k v. jest rovnější a jednotvárnější. Na sev. departementu končí se alluviálni a tertiérní rovina belgicko-nizozemská, která má zde své pokračování v bývalých bařinách Watteringues, dosud prostoupených všemi směry hrázemi a průplavy, od nichž k j. prostírají se vysušené močály Clairmarais, a jen krajina Lallocu na s. od arrond. Béthune zachovala poněkud ještě močálovitý a bařinatý svůj ráz. Největší část departementu náleží k útvaru křídovému a tertiérnímu, který prostoupen jest místy útvarem devonským, kamenouhelným a jurským. V ohledu vodopisném P. d. C. rozdělen jest mezi úvodí Šeldy, která odvodňuje zde 2730 km2, kdežto zbytek náleží k úvodí malých říček tekoucích do moře Severního a průlivu La Manche; na j. jen nepatrná čásť vod odtéká do Sommy. Přímo do moře vlévají se říčky Aa, Slack, Vimereux, Liane, Canche a Authie. Podnebí jest vlhké a poměrně mírné, avšak dále uvnitř kraje následkem převládajících větrů studené. Průměrná roční teplota v Arrasu jest +8,5°C, výška ročních srážek činí u moře 80–100 cm), v Arrasu však jen 57 cm), vlhkost vzduchu jest značná, neboť vanou nejvíce vlhké větry západní.
Obyvatelstva jest 906.249 duší (1896) a vzrostlo během XIX. stol. o 76%, vzrůst jeho pak nebyl přerušen ani za války krymské, ani německo-francouzské. Hustota obyvatelů jest 137 obyv. na 1 km2, tak že jest P. d. C. absolutním počtem obyvatelův mezi franc. departementy na místě 3., relativním pak na místě 6. Obyvatelstva městského jest 392.597 a venkovského 513.652, největší města jsou Calais, Boulogne, Arras, Saint-Omer, Lens, Liévin, Béthune a Bruay. Narodilo se (1896) 27.299, zemřelo 17.804, přirozený vzrůst tedy téměř 1% ročně, větší než v kterémkoliv jiném departementě francouzském. Cizincův jest 24.466, mezi nimi 19.148 Belgičanův, silná jest emigrace z departementu. Dle náboženství jest téměř veškeré obyvatelstvo katolické, jen asi 5000 jest evangelíků. Podle zaměstnání jest 35% rolníkův, 36% zaměstnáno při průmyslu, 5% při dopravě, 10% při obchodě atd. Rolnických usedlostí jest 419.063, z největší části zcela drobných, orná půda zaujímá téměř 3/4 veškeré plochy depart., sklidilo se (1897): 3,137.023 hl pšenice, 3,751.026 hl ovsa, 1,931.392 q bramborů, 4,104.352 q řepy krmné, 3,042.140 q pícnin, 300.827 hl ječmene, 555.857 hl žita, 10,551.503 q řepy cukr., 183.895 q jablek atd. Na vysokém stupni jest chov dobytka i počítá se: 74.105 koni, 2042 mezků, 3774 oslů, 215.570 skotu, 206.258 ovcí, 158.654 vepřů, 24.560 koz, mléka nabyto 2,392.740 hl a vlny 5021 q, úlů jest 14.408 se 102.124 kg medu a 25.013 kg vosku.
Velice rozvinutý jest průmysl následkem čilého přístavního ruchu a uhelného bohatství. R. 1896 bylo v departementu 1531 průmyslových závodů s parními stroji. Průmysl metallurgický zaměstnává asi 3000 děl., výroba zboží kovového asi 4400 děl., v departementu jsou 2 vysoké peci, z nichž zvláště důležita jest v Isbergues, litiny vyrobeno 83.344 t, oceli 58.046 t, v Boulogne jest veliká továrna na ocelová péra, jichž se prodává ročně 3 mill. velkotuctů. V hutích zpracuje se mědi, zlata a stříbra ročně za 4 mill. franků. Cukrovarů jest 44 s roční výrobou 74.447 t cukru, 40 lihovarů s roč. výrobou 290.257hl líhu, v Arrasu, Béthuně a Villencourtu jsou olejny, v Boulogni a Arrasu výroba cukrovinek, v Boulogni minerálních vod, v Boulogni a Mondicourtu čokolády, v Calais sucharů, v Arrasu cichorie, mnoho jest pivovarů s roční výr. 11/2 mill. hl atd. Dále jsou zde továrny na svíčky, mýdla, barviva, chemikálie, plynárny, 2 přádelny vlny, 2 bavlny, 20 lnu, konopí a džuty, 2 hedvábí, středem textilního průmyslu jest Calais. Mnoho jest závodů čalounických, jirchářských, koželužských, obuvnických, cihelen, parních pil, továren na porculán atd. V ohledu báňském P. d. C. stojí v čele všech franc. departementů. Na j. zabíhá sem veliká uhelná pánev, táhnoucí se sem z Německa a zaujímající 470 km2. Celkem vytěží se uhlí v departementu ročně 11,870.661 t. Dále těží se 7400 t rašeliny, železo se nedobývá, hojně se těží mramoru (85.000 t), cementu (346.500 t), fosfátu (154.000 t) atd., úhrnem dodává P. d. C. za 19,908.900 fr. užitečných nerostův. Obchodních závodů jest v departementu 35.439, obraty filiálky Francouzské banky činí ročně 109 mill., čilá jest doprava následkem rozsáhlého průvozu ze vnitra Francie do Calais a Boulogne, osob dopravuje se ročně do 600.000, výtěžek cel činí 12,3 mill. fr. Železnic jest 1051 km, mimo 96 km závodních tratí železničních, silnic a cest jest do 10.000 km, stanic poštovních a telegrafních jest 164. Škol jest 1785, vyšší školy jsou v Calais a Trevent s 256 žáky, v Boulogni jest škola průmyslová, v Berthonvalu hospodářská a j. Nemocnic jest 23, blázinec 1, věznice 4. V ohledu správním departement rozděluje se na 6 arrondissementů: Arras, Béthune, Boulogne, Montreuil, Saint-Omer a Saint Pol. Tšr.