Pasířství bývalo v dobách, kdy pás tvořil důležitou součást kroje (v. t.), řemeslem kvetoucím a zabývali se pasíři (cingulatores, gonatores, Gürtler) výrobou pasů a nejrozmanitějších okras tepaných a ražených z mědi, mosazi, zlata, stříbra atd. V novější době pás pozbyl dřívější své důležitosti, tvoříť jen součást kroje ženského a vojenského, p. ztratilo následkem toho skoro úplně dřívější svůj význam a splynulo téměř v jedno s řemesly jinými, hlavně s mosaznictvím, knoflikářstvím, kroužkářstvím a s výrobou t. zv. krátkého zboží kovového. Pasíři zabývají se dnes výrobou rozmanitých drobných předmětů mosazných, měděných, bronzových a z jiných kovů, jako na př. sponek, přezek, knoflíků, klik atd. Ve středověku pasíři prováděli ozdobné pásy z kůže, brokátu, sametu, hedvábí a jiných drahocenných látek a zdobili je zlatem, stříbrem, drahokamy a vyšíváním, nejrozmanitějším způsobem. Také vyráběli pasy jen z článků kovových, sestavených na způsob řetězu. Pasíři měli svůj vlastní pořádek společně s měšečníky a tobolečníky, s nimiž tvořili také společné bratrstvo čili cech. Karel IV. udělil těmto spřízněným řemeslům r. 1364 privilej tím, že nařídil, aby řemesla tato směla býti provozována jen na Novém městě, a zabezpečil je rozkazem ke konšelům staroměstským a malostranským, aby v těchto městech zboží oněch řemesel smělo býti prodáváno jen o trzích výročních. Špatné dílo a nepravé, nepocházející z rukou řemeslných, směli řemeslníci těchto pořádků pobrati, spáliti nebo zkaziti. Čtyři mistři přísežní pečovali při pořádku o zachování pravidel řemesla, k nimž r. 1401 přibylo ještě 8 mistrů, volených k rozsuzování rozepří. (Viz Tomek, Dějiny města Prahy.) Mistři pasířští užívali s mistry měšečníky a tobolečníky od r. 1397 krámů na Koňském trhu, jež tam t. r. z rozkazu konšelův novoměstkých přeneseny byly s předešlého svého místa před vraty kláštera Panny Marie Sněžné. Buď hned tehda neb o něco později byly tam pro ně vystavěny kryté kotce proti bráně staroměstské na nynějším Můstku. Roku 1412 bylo poděleno místy 33 pasířů, 21 měšečníkův a 23 tobolečníkův. O držení krámů rozhodovali cechovníci mezi sebou losem, od r. 1412 každoročně. Řemeslníci tohoto trojího díla přebývali také ve velikém počtu v dlouhém pořadí domů při ohradě kláštera P. Marie Sněžné. Ve století XIV. zvána byla také slepá ulička u radnice uličkou Pasířskou a také ulice blíže kláštera u sv. Kříže, obydlená většinou řemenáři. R. 1394 připomíná se též nová Pasířská ul. (vicus novus cingulatorum), nynější ul. Palackého na Nov. městě, zvaná až do tohoto století ulicí Pasířskou. Čásť ulice Vodičkové a nynější ul. Mikulandské obydleny byly rovněž četně pasíři a řemeslníky příbuznými a přikládal se jim tudíž také název ulic Pasířských, však starých (antiquus vicus cingulatorum). JPok.
PD old 70
Související na Wikidatech: pasířství