Ottův slovník naučný/Partikulární
| Ottův slovník naučný | ||
| Partikularismus | Partikulární | Partikule |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Partikulární |
| Autor: | Jan Jaromír Hanel |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 280. Dostupné online. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Právní partikularismus |
|
Partikulární (z lat.), částečný, vztahující se pouze k nějaké části, naproti universálnímu.
P. právo nazývá se zvláštní právo určitého jakéhos okresu, většímu právnímu obvodu náležejícího. P. právo jest tudíž protivou t. zv. práva obecného, jakožto práva, platícího v celém onom obvodu, pokud právě platnost zásad jeho platností práv p-ch není vyloučena. Pojem práv p-ch nabyl obzvláštní důležitosti v říši Německé, kde zejména od X. stol. počínaje, souhlasně s tvořením se t. zv. mocí zeměpanských, nastoupilo bujení partikularismu v právu, jež vedlo namnoze k nejistotě práv i právosudí, ochromilo rozvoj obecného práva německého a připravovalo půdu k recepci práv cizích, především práva římského. Takovými právy p-mi byla v Německu především práva městská, zejména měst říši bezprostředně podřízených a později i t. zv. svobodných měst říšských, a pak t. zv. práva zemská, od stol. XIII. četněji a četněji se vyskytující. Tato spočívala – zejména v menších územích říšských – ponejvíce na zvykovém právu německém, avšak od XVI. stol. počínaje vystupuje v četných z nich snaha přizpůsobiti se právu římskému. I po recepci římského práva měla sice práva p. předcházeti právu římskému, avšak praxe ztěžovala jejich užívání všemožně, tak že vlastně jen v územích saského práva právo domácí německé zachovalo sobě stejnou platnost s právem římským. I v právech p-ch XVII. i první polovice XVIII. stol. přiznávána právu římskému alespoň platnost podpůrná; poslední ze zemských zákoníků, na tomto stanovisku se nalézajících, jest t. z v. Codex Maximilianeus Bavaricus civilis z r. 1756. Pozdější zákoníky však již subsidiární platnost práva římského zcela vylučují.
Práva p., ačkoliv jim nelze přiznávati význam bezprostředních pramenů jakéhosi německého obecného práva, tvoři přec veledůležitý pramen vědy práva obecně německého, poněvadž z nich v povýtečné míře seznati lze zásady práva německého i rozvoj jeho v novověku. –l.