Ottův slovník naučný/Paroloď

Ottův slovník naučný
Paroli	Paroloď	Paronychia

Údaje o textu
Titulek:	Paroloď
Autor:	neuveden
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 267–269. Dostupné online
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Parník

Paroloď parní loď, parník, loď pohybovaná silou parní. Papin byl první, který pojal myšlenku užiti síly parní místo síly lidské, zvířecí neb síly větru k pohybu lodi a provedl myšlenku tu r. 1707. Pohon lodi jeho děl se vháněním vody, čerpané parním strojem, na lopatky kola, které otáčejíc se, hnalo loď ku předu. Ale praktického směru nabyly vynálezy tohoto oboru teprve, když J. Watt zdokonalil parní stroj. R. 1774 Auxiron, důstojník francouzský, vystoupiv z vojska utvořil akciovou společnost a v témže roce dohotovil p. Bohužel sotva že byla spuštěna na vodu, dostala trhlinu a přes noc se potopila. Po jeho smrti převzal všechny akcie jeho markýz Jouffroy a vykonal s novou lodí zkoušku 15. čce 1783 s výsledkem příznivým. V Americe provedena první p. r. 1773. Stavitelem byl Christopher Colles ve Filadelfii. R. 1786 Rumsey plul za přítomnosti presidenta Washingtona po Potomaku s rychlostí 4 angl. mil za hodinu. P. tato byla první p. reakční. Myšlenku hnáti loď reakcí vytékající vody (princip Segnerova kola) projevil Bernoulli již r. 1738. V čci r. 1788 mechanik John Fitch plul již s druhou svojí p-í z Filadelfie do Burlingtonu. První jeho loď měla po straně a druhá na zádi lopatky na způsob vesel, pohybované parním strojem. Patrick Miller z Dalswintonu, uživ zdokonaleného parního stroje Symmingtonova, konstruoval loď, která r. 1788 urazila 7 mil za hodinu. R. 1801 Symmington zhotovil loď »Charlotte Dundas« s dvojčitým parním strojem, která v březnu r. 1802 plula průplavem Forth-Clydeským od Glasgowa k Edinburku s rychlostí 3–4 mil angl. za hodinu. Památným pro paroplavbu jest den 7. říj. 1807, kdy vyplul Robert Fulton (v. t.) se svojí lodí »Claremont« z New Yorku a dospěl za 32 hod. do Albany. Loď byla 40,5 m dlouhá, 5,48 m šir., 2,74 m hluboká. Plavbou touto byla až dotud vykonána největší dráha (150 mil), byla též prvním praktickým užitím p-i se stránky obchodní. V čci r. 1815 užito poprvé p-i pro služby válečné. V tu dobu Fultonova loď »Fulton the First« s 32 děly a s parním strojem o 120 koňských silách plula směrem na Sandy Hook s rychlostí 5,5 mil angl. za hodinu.

V Anglii dnem 18. led. 1812 Henry Bell dokončil první anglický cestovní parník kolový, zv. »Comet«. p. měla 12 m délky, 3,3 m šíř. a snesla 30 t nákladu. Loď spojovala Glasgow s Greenockem. Plavba podnikána v určité dny v týdnu. R. 1814 plulo v Anglii 5 p-í, r. 1820 již 34, r. 1829 331, r. 1842 1000 a r. 1897 stoupl počet na 6000. R. 1819 přeplula Atlantský okeán první p. »Savannah«. Byla opatřena lopatkovými koly a plachtovím. Roku 1838 dvě lodi, »Sirius« o 250 koň. sil. a »Great Western« o 450 koň. silách, vykonaly cestu Atlantským okeánem. »Sirius« vyplul 4. dub. z Corku a »Great Western« opustil Bristol 8. dub. Obě pak přistaly v New Yorce dne 23. dubna. Zpáteční cesta u oné trvala 18 dní, u této 15 dní. Do r. 1844 »Great Western« vykonal 70 plaveb Atlantským okeánem. Nejrychlejší cestu do New Yorku vykonal v květ. 1843, a to ve 12 dnech 18 hodinách. Zpáteční cestu ve 12 dnech 7 hodinách. V těchto letech projížděly světovým mořem lodi »Royal William«, »British Queen«, »President«, »Liverpool« a »Great Britain«. Tato měla parní stroj o 1000 koň. silách a byla ze všech nejlepší. První poštovní spojení p-í mezi Anglií a Amerikou provedeno Samuelem Cunardem r. 1840. Většího rozmachu v užívání p-í dosaženo vynálezem lodního šroubu č. vrtule. Stevens r. 1804 měl prvý model p. i se 4křídlým lodním šroubem, ale zdá se, že spíše byla to hračka, že Stevens a jeho syn Robert sami uznávali praktickou bezvýznamnost vynálezu tohoto, neboť první loď, kterou R. Stevens vystavěl r. 1807, nebyla s vrtulí, nýbrž byla p-í kolovou. Pravým vynálezcem praktického lodního šroubu, tak jak se ho nyní užívá, jest Čech Josef Ressel. První výkres jeho lodního šroubu pochází z 1. květ. 1812. R. 1825 zhotovil model jeho, jenž při pokusu konaném t. r. dobře se osvědčil. R. 1826 zhotovil vrtuli ručně pohybovanou, r. 1827 dostal patent na svůj šroub a v srpnu 1829 provedl první plavbu v Terstu. P. Resslova »Civetta« byla 19 m dl., 3,5 m šir., šroub o prům. 1580 mm měl 1 1/2 závitu. Stroj byl o 6 koň. silách a p. plula rychlostí 11 km za hodinu. Bohužel stala se nehoda, totiž spájená roura parní teplem povolila, pára unikala a tím stroj vypověděl službu. Ač nehoda tato byla nepatrná, přece policie terstská zapověděla další pokusy. První šroubová p-plula r. 1836 po Temži a byla provedena Johnem Ericssonem. R. 1839 F. P. Smitha šroubová p. o 80 koň. silách obeplula anglické pobřeží. R. 1839 Ericsson ve Spoj. Obcích sev.-amer. postavil první válečnou loď »Princepton« s pohonem šroubovým. Loď byla 50 m dl., 9 m šir. a 6,5 m hlub. a plula rychlosti 24 km za hodinu. R. 1841 bylo již v Americe v činnosti 6, r. 1842 9 a r. 1843 30 p-í šroubových. R. 1845 první šroubová p. amer. »Massachusetts« plula Atlantským okeánem. V Německu první p. plula po Rýně r. 1817, po Labi r. 1818; po Jaderském moři mezi Terstem a Benátkami r. 1819, ve Francii r. 1820, v Rakousku po Dunaji r. 1830. V Čechách první p. plula 1. čna 1817. Byl to veřejný pokus mechanika Božka (v. t.). Roku 1841 odplul z Prahy první parník do Drážďan. Jakého rozvoje dodělala se p., posoudí se z tohoto: obchodních p-í evropských, Spojených Obcí, jakož i kolonií anglických bylo r. 1875: 5519, r. 1880: 6392, r. 1890: 9658, r. 1900: 12.289. V číslech těchto nejsou vpočítány parníky zábavní. Podrobně vzato připadá na Anglii 7837, Německo 1133, Spojené Obce sev.-amer. 821, Norsko 779, Švédsko 642, Francii 639, Rusko 456, Dánsko 360, Japonsko 477, Italii 282, Rakousko-Uhersko 203 p.í obchodních. Plavba p-i z Evropy do Ameriky, jež r. 1819 vykonána za 35 dní, provedena r. 1858 lodí »Hammonia« ve 13 dnech, r. 1862 potřebovalo se již jen 9 dní, r. 1869 8 dní, r. 1882 7 dní a r. 1900 loď »Deutschland« vykonala ji za 5 dní 7 1/2 hodiny.

Do jak velikých rozměrů přichází se při stavbě p-í, jest nejlépe viděti v loďstvu námořnictva válečného. Největší p. mají Spojené Obce sev.-amer., křižák »Columbia«; »Minneapolis« má parní stroj o 20.000 koň. silách, kromě toho »New York«, »Brooklyn«, »Olympia« po 17.000 koň. sil., Italie má lodi »Rè Umberto«, »Sardegna«, »Sicilia« o 19.500 koň. sil., kromě toho 4 o 14.000 a 6 o 15.000 koň. sil.; Rusko 1 pancéřový křižák »Rossija ‚R‘« o 17.000 a »Imperator Aleksandr III.« o 17.000, 3 lodi o 13.000 koň. sil.; rakouské válečné lodi: »D« má 12.000, »Maria Theresia« 10.300, »Císař František Josef I.« a »Císařovna Alžběta« po 9800, »Tegetthoff« 8800, »Monarch« 8500, »Korunní princezna Štěpánka« 8300, »Korunní princ Rudolf« 7500, »Custozza« 4400, »Princ Eugen«, »Císař Max«, »Don Juan d'Austria« po 2700 koň. silách. Dělové lodice »Lussin«, »Sebenico« po 1800, »Körös«, »Szamos« po 1250 koň. silách. – Z obchodních p-í jest největší »Oceanie«, náležející dopravní společnosti »White Star Line«. Stroje její jsou o 25.000 koň. sil. a urazí 36 km za hodinu. P. úplně obsazená pojme 2105 lidí, počítaje v to i 395 lodního mužstva. Délka lodi 215, šíř. 20,73 m, hloubka 15 m. Po ní následují anglické veliké lodi »Lucania« a »Campania«, pak lodi severoněmeckého Lloydu »Deutschland« 208 m dl. a »Císař Vilém« 198 m dl., které jsou zároveň nejrychlejší p-i obchodní. Urazíť za hod. 41 km. K nejrychlejším p-ím náleží anglická dělová lodice »Hornet«. Propluje za hodinu 57 km. Čínská torpedová loď o 7000 koň. sil. dosáhla 57,6 km za hodinu.

P. dle svého účelu třídí se na cestovní, poštovní, nákladní, válečnou a na p. pro účely stavební. Dle hnacího ústrojí jsou p-i kolové č. kolesové, šroubové nebo s vrtulí, reakční a vlečné. P-i kolové jsou nejstarší, ale nyní pomalu mizejí, jsouce vytlačovány p-mi šroubovými. Kolové p-i k účelům námořním se nyní naprosto nehodí, poněvadž hnací jejich ústrojí jest výborným terčem pro kule nepřátelské. Rovněž i v plavbě vnitrozemské jeví se lodí nemotornou, dovolující otáčení jen ve velikých obloucích a vyžadující příliš mnoho místa. Výhodou jejich jest, že stačí jim malý ponor, t. j. že mohou plouti i při menších hloubkách. Hnací kolo jest téhož principu, jako vodní kolo zpodní. Sestává ze 2–3 věnců železných, kruhových, spojených navzájem, jakož i s nábojem železnými tyčemi. Na věnci umístěny jsou radiálně dřevěné lopatky, a to buď pevně, nehybně, nebo připevněny tak, že mohou otáčeti se kol osy, rovnoběžné s osou hřídele. Otáčení jejich děje se tyčemi připojenými k excentru, jehož čep umístěn jest mimo hřídel kola. Zařízení toto má způsobiti, by lopatky při vstupu do vody, jakož i při výstupu nabyly polohy svislé a tím zmenšena byla ztráta hnací síly následkem brodění. K dosažení téhož effektu stačí, by průměr kola s lopatkami pohyblivými byl jen polovičkou průměru kola s lopatkami pevnými. První použil a konstruoval kolo s pohyblivými lopatkami Robert L. Stevens r. 1805. Kola mají býti v takové výši, aby jen zpodní lopatky byly ponořeny. Nejobyčejněji p-i mají 2 kola, umístěná v bocích lodí uprostřed. Obě bývají na jednom (zřídka na dvou) vodorovném hřídeli, jehož otáčeni způsobuje dvojčitý parní stroj s klikami o 90° od sebe odchýlenými. Méně často bývá p. s jedním kolem, umístěným v zadu neb uprostřed lodi.P-i šroubové mají za hnací ústrojí šroub, jehož matkou jest voda. Otáčením zašroubovává nebo vyšroubovává se tento a tím nastane posun lodi. Šroub sestává ze 2–6 křídel, vycházejících z náboje ve stejných vzdálenostech. Tvary jeho jsou rozličné. Výtečné šrouby mají na obvodu větší stoupání šroubovice než při náboji. Při válečných p-ích jest nejobyčejněji šroub 2křídlý. Při malých rychlostech jest poměr průměru šroubu ke stoupání roven 1 1/4, pro veliké rychlosti asi 2 1/2. Délka bývá 1/6 průměru. Šroub uklínován jest na hřídeli a umístěn co možná hluboko v ose lodní hned za kormidlem tak, aby kormidlu nevadil. V místech, kde hřídel vychází ze stěn lodních, jsou ucpávky, aby voda nevnikala do vnitřku. Užije-li se dvou šroubů, jsou hřídele po obou stranách osy lodní ve stejné vzdálenosti. Při třech šroubech jest třeti v ose lodní a vybíhá poněkud více do vody. Šroubové p-i docházejí užití většího a většího. Vyhovujíť všem požadavkům. Jsou prostornější, stabilnější, dosahuje se jimi větší rychlosti, vyžadují menšího místa, jsou štíhlejší, mají menší odpor při plavbě, lépe se ovládají a řídí. Za to však vyžadují většího ponoru, větších hloubek. – P-i reakční zakládají se na principu Segnerova kola, t. j. vytéká-li voda potrubím umístěným ve zpodku lodi, způsobuje se v opačném směru výtoku větší tlak, reakcí. Touto silou, a tedy opačně, jak voda vytéká, pohybuje se loď Čím větší jest množství vytékající vody a čím větší jest rychlost výtoku, tím rychleji pluje loď. Angličané vystavěli r. 1865 dvě dělové lodice »Nautilus« a »Waterwitch«, jež pohybovaly se reakcí vytékající vody. Voda v potrubí hnána parou pomocí zařízení zv. hydromotor od Fleischera. Nyní zařizují se tak, že voda čerpaná centrifugální pumpou nebo turbinou (p. »Přemysl« na Vltavě), poháněnými parním strojem, vháněna jest týmiž stroji potrubím do výtokových dvou rour, umístěných ve zpodku z dní části lodi. Rourami těmito lze ji otáčeti. Vytéká-li voda oběma rourami ve směru osy hřídele k zadku lodi, pohybuje se tato ku předu. Otočí-li se výtokové roury o 180°, způsobí se pohyb zpáteční, a otočí-li se jedna roura ku předu, druhá do zadu, loď se točí. Lodi tyto mají malý ponor, nechají se snadno ovládati, hnací ústrojí nepoškodí se tak snadno. Přece však málo se jich užívá pro malý effekt. – P. vlečná dobře slouží tam, kde se vyžaduje, by loď plavila se v určitém směru, přímce, málo se od ní odchylujíc. Jsou to lodi s parním strojem, který místo aby pohyboval lopatkovým kolem nebo šroubem, otáčí třecím bubnem. Na buben navíjí se lano, řetěz, položené v předepsaném směru plavby a na březích řeky řádně upevněné. Vodicí kladka na přídi lodi zdvihá lano, řetěz se dna řeky na palubu; další vodicí kladky přivádějí je k bubnům ve středu lodi, kol kterých několikráte jsou navinuty a odtud vodicími kladkami přes palubu vedeny jsou k zádi lodi a zde opět spuštěny na dno řeky. Parní stroj pomocí ozubených kol otáčí třecím bubnem lano, řetěz se navíjí a ihned odvíjí a třením povstalým pohybuje se loď. Dle toho, zda užije se lana či řetězu, vlečná p. sluje lanová nebo řetězová. Lano nevytrvá tak dlouho jako řetěz, který jest tužší, vyvodí větší tření, potřebuje menší buben, ovšem s příslušnými žlábky pro články, a menší počet ovinutí kol bubnů. Lano co do váhy mělo by přednost před řetězem, ale potřebuje většího bubnu a napínacího ústrojí. S vlečnou p-í konal de Rigny první pokus r. 1825 na Seině. R. 1853–57 byla zdokonalena a trvale zavedena ve Francii, pak v Belgii, Anglii a v Rusku, r. 1871 v Německu a r. 1872 v Rakousku.