Ottův slovník naučný/Parnell

Ottův slovník naučný
Parndorf	Parnell	Parnés

Údaje o textu
Titulek:	Parnell
Autor:	František Xaver Šalda, Adolf Srb
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 248–249. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Thomas Parnell

Parnell [pár-]: 1) P. Thomas, básník angl. (* 1679 v Dublině – † 1718 v Chesteru), studoval na universitě v Dublině, přijal svěcení a stal se r. 1700 arcijáhnem v Clogheru, r. 1716 vikářem finglasským. Zajímaje se o literaturu spřátelil se s Popem, Swiftem, Arbuthnotem, Gayem, Congrevem a j. R. 1717 vydal Homer's Battle of the frogs and mice s poznámkami Zoilovými a životem Zoilovým, jedinou knihu, již vydal za živa, plnou sarkasmu proti soudobým falešným kritikům. Verše jeho, velmi hudební a čisté ve výraze, z nichž populární je zvláště klidná a něžná báseň The Hermit, vydal po jeho smrti Pope (1721). Svazek děl pohrobních vyšel r. 1758. Nové vydání s výborným životopisem básníkovým opatřil Oliver Goldsmith (1770). Jiná vydání jsou od J. Mitforda (Lond., 1883) a G. A. Aitkena (t., 1894). Šld.

2) P.: Charles Stewart, vynikající politik a vlastenec irský, potomek staré rodiny anglické (* 1846 v Avondale v Irsku – † 7. říj. 1891). Po odbytých studiích na universitě v Cambridgei podnikl delší studijní cestu po Americe a vrátiv se do svého rodiště věnoval se životu veřejnému. S mladistvým nadšením ujal se věci irského národa a agitoval tak horlivě pro samosprávu Irska, že záhy získal velikou popularitu a již r. 1875 zvolen do anglické sněmovny, kdež ovšem připojil se k irským poslancům. Když několik jeho návrhů na prospěch Irska bylo zamítnuto, zahájil soustavný odpor proti všem pracím parlamentním a působil vládě veliké nesnáze. R. 1878 zvolen předsedou »Jednoty pro irskou samosprávu« Home-Rule-Confederation) a stal se v brzku všeobecně uznávaným vůdcem nejrozhodnější strany irské. R. 1879 založena na jeho podnět pozemková liga irská (Irish National Land-League), která se ujímala nájemcův irských, několikaletou neúrodou zbědovaných, proti bezohledným anglickým statkářům (landlords). Při všeobecných volbách r. 1880 zvolen ve třech okresech irských, přijal mandát za město Cork a první jeho snahou po zahájení nového parlamentu bylo, aby vláda podala předlohu na rozřešení irské otázky pozemkové. Když vláda naléhání jeho odporovala, rozdmýchal veliké hnutí irských nájemců proti anglickým vlastníkům statků, kteréž nabylo rozměrů tak nebezpečných, že anglická vláda, chtíc P-a učiniti neškodným, vznesla na něho obžalobu pro rušení veřejného pokoje, avšak porota neuznala ho vinným. Vidouc nezbytí vláda odhodlala se k ústupku a podala předlohu na zlepšení agrárních poměrů v Irsku, která stala se zákonem, ale irským požadavkům nikterak nedostačovala. Když P. potom zahájil novou usilovnou agitaci proti vládě, dala jej tato r. 1881 zatknouti a držela jej ve vazbě až do května r. 1882. Byv propuštěn zahájil v parlamentě taktiku mírnější, poněvadž Gladstone, tehdy předseda ministerstva, hodlal spravedlivě rozřešiti irskou otázku. P. nedohodl se však s Gladstonem, spojil se s konservativci na jeho porážku a porazil jej ve spolku s nimi dne 8. čna 1885. Na podzim téhož roku P. podal ve sněmovně návrh na úplnou zákonodárnou samostatnost Irska a toryjské ministerstvo tvářilo se vzhledem k blížícím se volbám, jakoby bylo ochotno žádosti té vyhověti. P. vydal pak vyzvání ke všem Irům v Anglii a v Skotsku osedlým, aby hlasovali pro kandidáty toryjské. V nové sněmovně irští poslanci byli jazýčkem na váze, a když toryjské ministerstvo jalo se vystupovati proti Irsku opatřeními násilnými, P. připojil se s irskými poslanci opět k liberálům, čehož následek byl, že toryjské ministerstvo počátkem r. 1886 odstoupilo. Gladstone ujal se opět vlády a podal již v dubnu r. 1886 sněmovně před. lohu o upravení irské otázky zcela dle přáni P-ova. Ale Gladstone byl částí svých vlastních přívržencův opuštěn a sněmovna zamítla předlohu. Gladstone rozpustil sněmovnu, ale při nových volbách utrpěla ztenčená jeho strana porážku a konservativní strana, sesilněná odštěpenci liberálními (unionisty), převzala vládu. Veškeré pokusy P-ovy, aby přiměl vládu k ústupkům, zůstaly bez úspěchu. Když pak vláda jsouc odhodlána zlomiti nadobro odpor Irův prohlásila výjimečný stav v Irsku, nastalo v zemi té veliké vzbouření a došlo až k zavraždění irského místokrále Cavendishe a jeho tajemníka v parku dublinském. Vláda pokoušela se pak úplně zničiti P-a, jejž obviňovala, že byl původcem vraždy. Dne 18. dubna 1887 časopis »Times« uveřejnil list prý P-em samým psaný, v němž tento vraždu nepřímo schvaloval. Otisk ten, jenž opatřen byl docela facsimilem P-ovým, vzbudil nesmírnou sensaci, ale P. prohlásil se vší rozhodností, že jest to bídný padělek. K naléhání svých přátel P. vystoupíl proti »Timesům« soudně a při přelíčení přiznal se jakýs Pigott, že rukopis P-ův padělal a »Timesům« draze prodal. P. ujednal pro nastávající všeobecné volby nový spolek s Gladstonem, ale tu sběhla se událost, která jeho politické činnosti učinila konec. Důvěrný přítel P-ův, kapitán O'Shea, podal totiž na něho žalobu, že s jeho ženou cizoložil. P. usvědčen ze skutku toho, načež Gladstone zřekl se ho úplně. Následek toho byl, že irská strana se rozštěpila: většina spoléhajíc na Gladstona odtrhla se od P-a a zvolila Mac-Caillyho svým vůdcem, menšina zůstala P-ovi věrna. P-ovi ubývalo valem půdy pod nohama; při několika doplňovacích volbách podlehl. Když pak osvědčený irský vlastenec O'Brien, který právě vyšel ze žaláře, prohlásil se proti němu, opustili jej i dosavadní jeho přívrženci. Ačkoliv úplně osamocen, P. nechtěl se vzdáti vůdcovství, doufal, že při nových všeobecných volbách opět se domůže dřívějšího svého postavení, a chystal se k rozhodnému zápasu s protivníky svými. Nedočkal se však voleb, neboť náhle zemřel. P., jenž byl nazýván »nekorunovaným králem Irska«, povznesl mocně věc irskou, ale rovněž tak ji poškodil, nedoveda zájmů vlastních podříditi zájmům národním a rozpoutav roztržku v táboře irském. -rb.