Ottův slovník naučný/Parnassia

Ottův slovník naučný
Parnass	Parnassia	Parnassiens

Údaje o textu
Titulek:	Parnassia
Autor:	Jan Vilhelm
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 248. Dostupné online
Licence:	PD old 70

Parnassia L. tolije (něm. Studentenröschen), rostlinný rod čeledi tolijovitých (Parnassiaceae E. Mey.), obsahuje 8 druhů rostoucích v severním mírném a studeném pásmu zeměkoule. Nejrozšířenějším a nejznámějším druhem jest na mokrých a bařinných lukách v rovině i v hornatých krajinách až do předhoří, toliko v teplé pahorkatině vzácným nebo dokonce scházejícím, P. palustris, t. bahenní. Oddenek má kolmý a uťatý. Listy srdčitovejčité jsou obloučnatě žilnaté, celokrajné, a přízemní v růžici dlouze řapíkaté; řapík jejich pošvatý, nejdoleji třísnitě brvitý. Lodyha 5hraná, nad dolejškem s 1 (zřídka 2) srdčitým listem objímavým, nad ním bezlistá a jednoduchá, okončena jest toliko jedním květem. Květ dosti veliký jest až na plodolisty pětičetný. Korunní plátky jsou mnohem větší než kalich, bílé s nervy od dolejška znoženě rozvětvenými, jako vrytými, vodnatě bezbarevnými. Patyčinky žlutozelené rovnají se vnitřnímu kruhu tyčinek rozvětvených a neplodně přeměněných. Každá patyčinka má 9–13 brv. Tyčinky vyvinují se po řadě klikatě a přikládají se v tom pořádku k plodolistům a pak se rovněž tak na kališní plátky nazpět kladou, vyprášivše a ztrativše obyčejně svůj prašník. Obyčejně bývají vyvinuty 4 plodolisty. Vzácné a různé abnormální květy z Čech popsal autor tohoto článku v »Rozpravách Čes. akad.« v r. 1899 a v »Oesterr. botan. Zeitschr.« v r. 1901. Vm.