Ottův slovník naučný/Parmeggianino
Ottův slovník naučný | ||
Parma V. | Parmeggianino | Parmelia |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Parmeggianino |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 246–247. Dostupné online |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Parmigianino |
Parmeggianino [-medžaní-] i Parmegiano [-žáno], vlastním jm. Francesco Mazzuoli (Mazzola), malíř ital. (* 11. led. 1504 v Parmě – † 24. srp. 1540 v Casalmaggiore). Napodobil Correggia, vedle něhož mu byl vzorem Raffael a Michelangelo. V Římě, kdež pobýval do r. 1527, těšil se přízni Klementa VII. Pak se odebral do Parmy, dal se horlivě do výzdoby chrámu Santa Maria della Steccata, ale polevil v práci brzy potom: odtud spory s obcí, i nezbývalo mu než odejíti; odebral se do Casalmaggiore. Jako napodobitel Correggiův sledovaldobré stránky malíře Gracií jen v malbách mythologických (Amor hotovící luk ve dvor. museu vídeňském); v malbách náboženských chápal se však úpadkových prvků v díle mistrově, stupňoval je, prodlužoval až odporně poměry rozměrů tělesných a upadal v manýru. Dokladem může býti Madonna s dlouhým krkem (Florencie, Palazzo Pitti). Jiná jeho díla náboženská chová Louvre (Svatá rodina, Alžběta a mladistvý Jan), petrohr. Eremitáž (Kladení Krista do hrobu), nár. galerie londýn. (Vidění sv. Jeronyma), galerie drážď. (Madonna della Rosa) a chrámy San Giovanni Evangelista a zmíněný již Santa Maria della Steccata v Parmě (fresky). I výborné podobizny zůstavil; chová je museum neapolské, Palazzo Borghese v Římě, galerie kasselská, darmstadtská, kodaňská a vídeňská. Rovněž máme dochováno od něho 15 rytin. – Srv. Affó, Vita del graziosissimo pittore Fr. Mazzola (Parma, 1784).