Ottův slovník naučný/Parcival
| Ottův slovník naučný | ||
| Parciální | Parcival | Parczewska |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Parcival |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 216. Dostupné online |
| Licence: |  PD anon 70 |
Parcival (starofranc. Perceval[s], Percheval, angl. Percival, Percyvelle, nizozem. Parchevael, v kymrickém podání Paredur, hrdina přehojných vypravování středověkých. Pověst o P-u kotví v kymricko-bretonském vypravování o nevědomečku (starofr. nicelot), jenž vychován ovdovělou matkou na samotě, uteče a v dětské nevědomosti pomstí smrť otcovu. Toto vypravování samostatně máme v angl. básni The romance of Sir Perceval of Galles (XIV. stol.) a nejstarší pověst irská o Setanta-Cuchulinnu z 1. pol. VII. stol. má rysy podobné. V 2. pol. XII. stol. spojena pověst tato s pověstí o graalu, pravděpodobně ve Francii. Přimíšeno k ní dobrodružství, jehož významu dobře nepostřehujeme: jde o otázku, jíž P. se měl otázati na tajemný graal, jenž před ním nošen v zámku, kam zavedlo jej bloudění. V této spojitosti jeví se nám pověst v nedokončené básni Crestiena de Troyes (Li contes del graal, kol r. 1175), na níž zakládá se P. Wolframa z Eschenbachu; že by z provençalského Kiôta byl čerpal, jak sám uvádí, není pravděpodobno. Pravou historii, vyhledání tajemného graalu P-em, jenž chce, nalezna jej, napraviti chybu a otázati se, zbývalo dokonati. Ve Francii učinili tak zvl. Gaucher de Dourdan (konec XII. stol.), Mennessier (mezi l. 1214–20) a Gerber de Montreuil (části z těchto básníků přelož. do němčiny mezi l. 1331–36 Štrasburčané Claus Wisse a Philipp Collin, jakožto pokračování k básni Wolframově). Na to Robert de Boron přidružil vypravováni o graalu k cyklu bretonskému v trilogii Josef Arimathejský, Merlin, Perceval, a jiný básník, jehož práci známe z verse prosaické, rovněž vyprávěl o hledání graalu Percevalem (Perlesvaus), Gauvainem a Lancelotem. Jen čistému P-u zůstaveno dosíci graalu. Crestien, Robert de Boron a P. v prose poskytli pak látku k románu Quête du saint graal, ale tu nalézti graal zůstaveno Galaadu, synu Lancelotovu; román posléz jmenovaný ztracen ve francouzštině, dochován však v překladu portugalském. Z Francie přešla pak pověst zpět přes úžinu La Mancheskou, pak do Nizozemí a do Španěl. Moderního zpracování dostalo se P-u u R. Wagnera, jenž veden asi mylnou etymologií jména P. zve hrdinu Parsifalem. Podrobně o P-u možno se dočísti ve stati W. Hertze, již připojil k překl. Wolframova P-a (2. vyd. Štutgart, 1898, str. 413–466) a místy v poznámkách k překladu: tu jest uvedena podrobná literatura.