Ottův slovník naučný/Parallely
Ottův slovník naučný | ||
Parallelogramm | Parallely | Paralogismus |
Údaje o textu | |
---|---|
Titulek: | Parallely |
Autor: | neuveden |
Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 210. Dostupné online |
Licence: | PD anon 70 |
Heslo ve Wikipedii: Paralelní kvinty |
Parallely viz Rovnoběžky.
P. v hudbě slovou dva hlasy, postupující stejným časem a stejným směrem a jsou podle intervalů po onom postupu oba hlasy dělících buď p. prim, sekund, tercí, kvart atd. Jsou-li intervaly obou hlasů při postupu stále stejné, jest p-la zřejmá č. otevřená, je-li však následující interval, jejž oba postupující tóny tvoří, větší nebo menší než interval původní, jest p-la skrytá. Za chybné p. pokládají se p. oktav a kvint, pokud hlasy postupující jsou samostatné a nikoli jen sesílením hlasů jiných, a to proto, poněvadž takovýmto rovnoběžným postupem ruší se samostatnost pohybů hlasů jednotlivých a hlasy v oktávách postupující splynou pak v jediný, kteréž splynutí i při kvintách (neb duodecimách), byť i bylo slabší, přece ještě jest znatelno tam, kde vyžaduje se samostatné vedení hlasu každého. P. kvart nepřipouštějí se jen tenkráte, je-li při postupu hlasů súčastněn bas. Také skryté oktávy (jako c:e – d:a) lze připustiti. Za to však rovnoběžnost hlasů jest přímo požadavkem tam, kde jde o pouhé sesílení hlasu vedoucího nebo t. zv. reálného, jako zejména při varhanách, jež sesilují hlasy nejen oktávami, nýbrž i kvintami, duodecimami, decimami atd. Původně několikahlasá hudba ve svých počátcích v IX.–XI. stol. užívala parallelních kvint a kvart (organum), ale ponenáhlu hlasy stávaly se samostatnějšími (diafonie, v. t.), až při diskantu (viz Discantus) protivný pohyb jednotlivých hlasů stal se přísným požadavkem; potom p. tercí a sext bývaly dovoleny (viz Faux bourdon), až posléze vyvinula se ve XIV. stol. nynější pravidla kontrapunktu.