Ottův slovník naučný/Paradoxon
| Ottův slovník naučný | ||
| Paradoxní | Paradoxon | Paradoxurus |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Paradoxon |
| Autor: | Josef Štefan Kubín, Vladimír Novák |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 198–199. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
Paradoxon (z řec.) jest věta nebo tvrzení...
P. ve fysice: 1. P aérodynamické. Pokus, kterým se p. aérodyn. ukazuje, znázorněn jest vyobr. č. 3017. Ke konci trubice T přidělán jest plechový kotouč K, k němuž blízko zavěsí se lehounká deštička kartonu D. Foukne-li se prudce trubičkou T neodpudí se deska D od kotouče K, ale přiblíží se k otvoru trubice. Stálým proudem vzduchu, vycházejícím proti desce D, dosáhne se střídavého přitahování a odpuzování deštičky D. Přitáhnutí deštičky nastane tlakem vzduchu za deštičkou, poněvadž vzduch snadněji prostorem mezi oběma deskami unikající způsobí ve středu desky na okamžik zředění. Proud dále trvající ovšem pak vzduch u otvoru zhustí, proto se deštička D zase odpudí a celý úkaz se opakuje.
2. P. hydrodynamické. Vytéká-li kapalina vodorovnou trubicí, která souvisí s větší nádobou, v níž kapalina jest v zásobě, mění se celková potenciálná energie kapaliny v nádobě jednak v energii pohybu, jednak zůstává čásť energie nezměněna, ve formě tlaku na stěny trubice. Tento tlak lze posuzovati dle výšky kapaliny v trubici vertikální, kterou na místě zkoumaném připojíme k trubici výtokové. Rozdíl tlaků na dvou místech trubice vodorovné záleží na vzdálenosti obou míst, rozdíl připadající na jednotku vzdálenosti (na př. 1 cm) nazývá se tlakovým spádem. Tlakový spád závisí na odporu trubice (průřezu, délce, povrchu stěn atd.) a může býti zmenšen skloněním trubice výtokové pod směr vodorovný, tak že odpor trubice překonáván jest částečně též vahou kapaliny v trubici. Je-li na některém místě trubice odpor zvláště malý (rozšířením trubice), může býti tlakový spád i negativního znamení, tak že otvorem na tomto místě učiněným kapalina nevytéká, ale naopak vzduch okolní se ssaje. Tento úkaz nazývá se p. hydrodynamické. Používá se ho prakticky při vodních vývěvách.
3. P. hydrostatické (též p. Pascalovo) nazývá se poučka, dle které nezáleží tlak kapaliny na dno nádoby na formě nádoby, ale pouze na výšce kapaliny, na její specifické hmotě a urychlení tíže. Působí tedy táž kapalina, nalitá do tří nádob (viz vyobr. č. 3018.) stejně velikého dna do stejné výše, na dno touže silou, ačkoliv u jedné nádoby stěny se rozbíhají (C), u druhé se pak sbíhají (B), tak že tato obsahuje méně kapaliny než nádoba o stěnách svislých, ona pak naproti tomu více než nádoba A. Jak patrno, vzniká p. tím, že dle analogie hmot pevných, u nichž váha a tlak na podstavu jsou totožny, srovnáváme též u kapalin tlak na dno s vahou kapaliny. Rovnost tato platí jen u nádoby formy A, kde tlak na stěny působí ve směru vodorovném; u nádoby B působí tlak na stěny tak, že reakce stěn namířena jest částečně ve směr tíže, proto jest tlak na dno větší než váha kapaliny, u nádoby C naopak reakce stěn míří částečně vzhůru, stěny čásť kapaliny nesou a tlak na dno jest týž jako při A. nvk.