Ottův slovník naučný/Paráda

Ottův slovník naučný
Parád	Paráda	Paradeigma

Údaje o textu
Titulek:	Paráda
Autor:	Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 197. Dostupné online.
Licence:	PD old 70

Paráda, z franc., 1. v šermu odvracení, odraz zbraně, výpadu protivníkova zbraní vlastní. – 2. Ve vojenském životě okázalý obřad na oslavu velikého svátku církevního, jako Boží tělo, Vzkříšení a pod., nebo narozenin panovníkových, na památku důležité události, hlavně vítězství, na počest návštěvy mocnářovy nebo jiné vysoké osobnosti z ciziny. K takovému účelu vojsko vytáhne v nejlepším úboru – mezi koncentrací k manévrům a v poli v úboru pochodovém – na parádiště, místo co nejvíce rovné a volné, nejčastěji cvičiště, – ke kostelní p-dě na náměstí před kostel –, sešikuje se v jednom voji, je-li četné, ve vojích několika, v přednějších pěchota a myslivci, v zadních jezdectvo, dělostřelectvo a vozatajstvo, bývá nejvyšším přítomným přehlíženo a na konec kolem něho i defiluje. Když p. kostelní je při mši pode stanem v širém poli, sluje polní mší. P. strážní bývá někdy nařízena místo všedního roztřiďování stráži v posádce. P. č. gala vlajková sluje u námořnictva vyzdobení lodi a přístav. stožáru veškerými vlajkami, státními, národními, signálními a j., na ni a na něm se nalézajícími, při obdobných příležitostech, jako výše uvedeno. FM.