Ottův slovník naučný/Papyrus

Ottův slovník naučný
Papyrové svitky	Papyrus	Par

Údaje o textu
Titulek:	Papyrus
Autor:	Robert Novák
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 191–192. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Heslo ve Wikipedii: Papyrus

Papyrus, bot., viz Cyperus Papyrus. P. byl velmi rozšířená ve starověku látka psací, vedle níž ponenáhlu pergamen v užívání přicházel a na úkor její se rozmáhal. U Římanů zvána též charta Aegyptiaca aneb byblina (od řec. βύβλος, druhého názvu P-ru). V Egyptě užívalo se p-ru v dobách již prastarých, jak patrno z toho, že dochovaná nejstarší listina papyrová jest z r. 3580 až 3536 př. Kr. Odtud p. rozšířil se po přední Asii, v Řecku a Italii. Na základě místa Herodotova 5, 58 jisto jest, že v V. století př. Kr. užívali ho maloasijští Iónové. Kdy poprvé s ním seznámili se Hellenové, jest pochybno, ale při dosti živém styku jejich s Egyptem, jak nyní se objevuje, již v dobách starších stává se velmi pravděpodobno, že znali jej a na něm psali mnohem dříve než v V. stol.

Tato látka psací hotovila se v Egyptě z rostliny druhu třtinného, Cyperus papyrus, jež dařila se zvláště v deltě Nílu a později pěstována byla také v Apulii a na ostrově Sicilii. O vyrábění jejím jsme poučováni, ač ne zcela zevrubně a jasně, některými zprávami starověkými, hlavně místem Plinia Staršího Nat. hist. XIII. 11–13, k jehož výkladu přispívají poněkud dochované hojné závitky papyrové. Dle něho stonek rostliny oné rozřezáván býval ostrým nástrojem v tenké proužky. Střední z nich, jsouce nejširší, byly nejvhodnější a nejlepší. Proužky ty kladeny byly těsně k sobě v dovolném množství, pokryty pak druhou vrstvou proužků, jež položeny byly na ně na příč vodorovně. Tyto vrstvy obě polity byly lepem rozředěným nílskou vodou, o níž bylo mínění, že lepu tomu dodává zvláštní síly a pevnosti. Potom byly lisovány, na slunci sušeny a sloni hlazeny, tak aby povrch byl zcela rovný a jemný. Když vše to vykonáno, byl p. způsobilý ku psaní. Do obchodu přicházel buď v jednotlivých listech (chartae) anebo v závitcích (volumina) větší neb menší délky. Postupem času zdokonalovalo se vyrábění této psací látky. Za doby císařů římských rozeznávalo se osm různých druhů p-ru. Z nich nejvzácnější byla charta Augusta a charta Liviana, vysoká 13 římských palců. Druh nejhorší (emporetica) bral se k balení. Obyčejně psalo se na jedné straně závitku a písmo oddělovalo se v sloupce.

Užívání p-ru přetrvalo starověk a přešlo i do středověku. Tehdy i celé knihy hotoveny z p-ru (codices chartacei). Nad jiné více užívala p-ru kurie papežská, ano do počátku XI. stol. listiny papežské psány téměř výhradně na něm. Také ve Francii shledáváme ve středověku užívání látky této. Tak zejména kancelář Meroveovců psala na p-ru až do konce VII. století. Výrobou p-ru slynula hlavně Alexandrie, kteráž měla po dlouhou dobu čilý obchod zbožím tím. Obchod ten dobytím Egypta Araby v VII. stol. po Kr. velice utrpěl, než držel se i dále, až teprve v stol. XII. zanikl nadobro. Srv. F. G. Kenyon, The palaeography of greek papyri (Oxford, 1899, str. 14-33); K. Dziatzko, Untersuchungen über ausgewählte Kapitel des antiken Buchwesens (Lip., 1900, str. 26 až 103); W. Wattenbach, Das Schriftwesen im Mittelalter, 3. vyd. (1896, str. 96 sl.); Ces. Paoli, Del papiro, spec. consid. come materia che ha servito alla scrittura (Flor., 1878); Vict. Gardthausen, Griech. Palaeographie (1879, p. 29 sl.); Edw. M. Thompson, Handbook of gr. and lat. palaeogr. (Lond., 1893, p. 30 a sl.); Th. Birt, Das antike Buchwesen (1882, str. 50 a 223).

Nám dochovalo se hojně textů literárních i listinných, psaných na p-ru, nejen ze středověku, nýbrž i ze staré doby. Mezi texty starověkými vynikají zvláště texty řecké. Nálezy p-rů starověkých datují se teprve z posledních století: počínají se v 2. pol. XVIII. století (Charta Borgiana objevená r. 1778 v Egyptě, Volumina Herculanensia nalezená při výkopech Herkulanských r. 1790), množí se v století následujícím, zejm. ke konci jeho, a trvají dosud. Zvláště jsou to hroby a zbytky osad řeckých v Egyptě, jež skýtají památky ty mnohdy ve velikém množství. Srv. o nálezích těchto přednášku Rob. Nováka »Nové objevy řeckých p-rů v Egyptě a jejich vědecký význam«, otištěnou v Almanachu České akademie pro vědy, slovesnost a umění z r. 1901, str. 191–222. Srv. též Archiv für Papyrusforschung und verwandte Gebiete, herausg. von U. Wilcken, I. sv. 1901 (Lipsko, Teubn.); téhož Griechische Papyri (Berl., 1897). RN.