Ottův slovník naučný/Paprocký
| Ottův slovník naučný | ||
| Paprocki | Paprocký | Paprsek |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Paprocký |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 189–190. Dostupné online |
| Licence: |  PD anon 70 |
| Související: | Autor:Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle |
 Heslo ve Wikipedii: Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle |
|
Paprocký Bartoloměj z Hlohol a z Paprocké Vůle, spisovatel polský a český (* 1540 – † 27 pros. 1614 ve Lvově). Původem z Mazovska, studoval v Krakově a po smrti své ženy (1572) oddal se správě svých statkův a spisování. Tehdy napsal tyto spisy genealogické: Panosza to iest herb znakomiych familii wojewodstwa Ruskiego i Podolskiego (1575), vypsání předních rodů polských, ruských a valašských ve verších; Gniazdo Cnoty (1578, rovněž veršem), výklad, odkud pocházejí erby šlechty v království Polském; Herby rycerstwa polskiego (1584), rozšířené vlastně vydání spisu předešlého. Kromě těchto hlavních děl napsal tehdy P. mnoho spisů příležitostných, zejména didaktických, a také satirické »sněmy zvířat« (Koło rycerskie, 1576). R. 1588 pro své přilnutí ke Zborowským proti Zamojským, jež napadal i ostrými pamflety, musil (po bitvě u Byčiny) opustit Polsko i uchýlil se na Moravu. Tu používal pohostinství zejména biskupa Stanislava Pavlovského, jenž ho získal pro genealogii moravskou. P. napsal tak Zrcadlo slavného markrabství Moravského (1593), již prosou a ovšem polštinou, kterou však Jan Vodička hned zčeštil. Po smrti Pavlovského P. odebral se do Čech, kdež nalezl štědrého příznivce zvláště v Janovi Zbyňkovi z Hasenburka; také od Rudolfa II. dostával pensi. V Čechách P. napsal: Ogrod królewski (1599), prosou psané dílo historické »o počátku císařů římských, arciknížat rakouských, králů polských, českých, knížat slezských, ruských, litevských a pruských«; hlavní ovoce jeho práce v Čechách je však Diadochus, t. j. »posloupnost knížat a králů českých, biskupův a arcibiskupů pražských a všech tří stavů království Českého« (1602), jedna z největších knih v Čechách vůbec vydaných. »Diadoch« psal P. již česky, jen opravy svěřil Čechům rodilým. Kromě těchto velikých děl historicko-genealogických napsal P. v Čechách ještě řadu spisů jiných obsahu hlavně politického (nebezpečenství turecké), náboženského – P. byl horlivý katolík a nepřítel protestantství – a obecně didaktického; zvláště třeba připomenouti výbor veršovaných průpovídek pod názvem Nová Kratochvíle (1597–1600, 3 d.) a české zpracování »Koła rycerskiego«: Obora neb zahrada, ve které rozličná zvířata rozmlouvání své mají (1602). R. 1604 P. odešel do Slezska a v l. 1606–1609 žil opět na Moravě (v Brně a Rajhradě). V té době kromě několika spisků náboženských složil Štambuch Slezský (1609) o erbech a rodech šlechty slezské s rozjímáními dogmaticko-polemickými. Záhy potom vrátil se do Polska a žije tam u četných svých příznivců, pokračoval stále v literární činnosti; spisy z těch let jsou povahy ovšem nejvíce náboženské a didaktické, ale připomínají se i některé práce historické a genealogické. Historický význam děl P-kého je dosti značný přes nekritičnost, která přirozeně je vyznačuje; jsou to díla dosud pozoruhodná nejen pro genealoga, ale zejména pro historika, který hledá prameny k českým a polským (také uherským a rakouským) dějinám v 2. polovici XVI. století. Paprocký není bez významu ani pro vývoj básnické literatury polské.