Ottův slovník naučný/Pappenheim (osoba)
| Ottův slovník naučný | ||
| Pappenheim (šlechtický rod) | Pappenheim (osoba) | Papperitz |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pappenheim |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 188–189. Dostupné online |
| Licence: |  PD anon 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Gottfried Heinrich Pappenheim |
|
von Pappenheim Gottfried Heinrich, hrabě, císařský vojevůdce ve válce třicítileté (* 1594 v Pappenheimu – † 1632 v Lipsku). Pocházel z Treutlingenské větve rodu P-ského a studoval v Altdorfu a Tubinkách, načež cestoval ve Francii, Anglii, Španělsku a Italii. R. 1614 vrátil se do Německa, přestoupil na viru katolickou a císař Matiáš jmenoval jej císařským radou. Potom P. sloužil v armádě Sigmunda, krále polského, podporoval Lži-Dimitrije na Rusi a konečně sloužil kurfirštovi Maxmiliánu Bavorskému, náčelníku katol. ligy. R. 1620 táhl pak v čele kyrysnického pluku svého tchána hraběte Adama z Herbersdorfu do Čech a nezřízený útok jeho jezdectva proti pěchotě hraběte Šlika rozhodl vítězství nepřátel českých na Bílé Hoře, kde P. sám utržil dvacet ran a teprve druhého dne na bojišti byl nalezen. R. 1623 byl na sněmě řezenském od císaře pasován na rytíře a postaven v čelo pluku kyrysnického (později pověstný pluk Pappenheimských). V l. 1623–26 velel španělskému jezdectvu v Lombardsku, načež od kurfiršta Maxmiliána byv zpět povolán potlačil selské povstání v Horních Rakousích. Pod Tillym byl generálem jízdy, zúčastnil se války v Dol. Sasku a výpravy proti dánskému králi Kristiánu IV. a měl vynikající podíl při dobytí Magdeburku 20. květ. 1631; ale u Breitenfeldu nezřízenost jeho přivodila Tillyovu porážku. Z Magdeburka vedl šarvátky s Banérem a Vilémem Výmarským a po Tillyově smrti v říjnu 1632 spojil se s Valdšteinem, jemuž pomohl dobýti Lipska, k výpravě na Rýn na pomoc Španělům. Z Halle však byl na rychlo odvolán a přišel k Lützenu 1. list. r. 1632 právě v okamžiku, kdy vítězství klonilo se již na stranu Švédů. Pln žádostivosti utkati se v boji s Gustavem Adolfem vrhl se v nejhustší vřavu bitevní a jeho intervenci podařilo se sice pomoci císařským, ale P. sám byl smrtelně raněn dvěma kulemi a zemřel den potom; tělo jeho pochováno v kapli sv. Uršuly při kostele kláštera strahovského v Praze. P. byl z nejvíce vynikajících válečníků vojny třicítileté, neúnavně činný, nanejvýš zmužilý a podnikavý, až nezřízeně odvážlivý a proto také neschopný býti prvním vůdcem vojsku; katol. víře a císaři byl oddán co nejvroucněji. Srv. G. H, Hess, Graf zu P. (Lip., 1856).