Ottův slovník naučný/Pantheismus
| Ottův slovník naučný | ||
| Pantenius | Pantheismus | Pantheista |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Pantheismus |
| Autor: | Gustav Zába |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 155–156. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Pantheismus |
|
Pantheismus (z řec.) jest monistický názor světa, který dualismem uznávané principy tvůrce-boha i stvořený svět prohlašuje za podstatu jednu, dávaje takto přírodě, na jejíž odlišenost oproti bohu dualismus theologický klade zvláštní důraz, úplně utonouti v bohu, svět jest tedy s božskou podstatou totožný. P. neuznává boha mimosvětého, vyzvedaje ontologickou stránku boha jako bytosti věčné, všeobsahující, a co pak se domníváme viděti jako věci, nejsou než akcidence, nahodilé případnosti, jimiž tento světový božský základ se nám projevuje. Eleatické ἕν καὶ πᾶν jedno-vše jeví se zde přeneseno na pomysl boha a zdůrazňuje se tak stránka jeho absolutního bytování. P. neuznává individualisace, nýbrž jen veškero a proto i boha nechápe individuálně, jako theismus. Je-li atheismus svět bez boha, theismus klad osobitého boha proti stvořené přírodě, p. čili všebožství jest výraz jednotnosti boha s všehomírem. Ne však každá zvláštní věc jest bohem (fetišismus), nýbrž soubor veškerenstva čili vesmír jest ta jediná bytná pravdivost. Všechna individuace je hřích (systémy filosofií indických). Ovšem, jak nyní kvalitativně celek se určuje, odstinují se i rozličné formy p-mu. Tam, kde se béře hmota, jak se jeví obyčejnému smyslovému chápání, za podstatu veškera, možno mluviti o p-mu empirickém, kterýž v tomto případě jest totožný s materialismem. Protivou tohoto jest p., který za podstatu světovou vyhlašuje rozum a chápe dění světové jako pochod logický. Příroda jest sezjevněný pojem, idea ve své jinakosti (Hegel). Spekulativní tolikéž formou p-mu jest systém Spinozův, jehož Bůh se nám jeví myšlením a rozsáhlostí (prostorem), kteréž protivy však vpodstatě světa splývají vjedno. Jejich rozstoupení platí ne pro absolutno, ale jen pro naše poznávání. P. psychologický jako všedušství, oduševnění veškerenstva, jest starý hylozoismus. – Theosofie Bráhmanská, Eleaté, Novoplatónismus, nauka G. Bruna, Vaniniho, Spinozy a idealistické metafysiky německé (Schelling a Hegel) jsou nejznámější zjevy pantheistických názorů. P. s theismem spojiti pokusil se Fortlage (v. t.). Srv. Deisenberg, Theismus u. P., geschichtsphilosophische Untersuchungen (Víd., 1880); Desdouits, Le Panthéisme (1897). Zb.