Ottův slovník naučný/Pandanaceae

Ottův slovník naučný
Pandán	Pandanaceae	Pandanus

Údaje o textu
Titulek:	Pandanaceae
Autor:	Josef Dědeček
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 142–143. Dostupné online
Licence:	PD old 70
Související na Wikidatech: pandánovité

Pandanaceae, pandánovité, čeled rostlin 1děložných z příbuzenstva palem, obsahující stromy n. kře, kmene jednoduchého n. větevnatého, někdy popínavého a vzdušné, často silné kořeny vyvinujícího. Listy, na konci větví n. kmene v zavit směstnané, jsou čárkovitokopinaté, rovnoběžně žilnaté, pošvité a po kraji n. i na silné střední žíle (na této háčkovitě) trnité. Pochvy listů jsou buď úplně stálé n. na jemném okraji prchavé. Květy jedno- n. 2domé mají tyčinkové palice obyčejně konečné, jednoduché n. hroznovité, více méně dlouze stopkaté, často přesvislé a listeny různé povahy i barvy 3řadě obrostlé. Pestíkové palice jsou podobné tyčinkovým, avšak zřídka konečné a pak dlouhé a válcovité. Květy jsou vůbec bez okvětí a mají u jednotlivých rodů zvláštní složení; vůbec mají více tyčinek a pestík z 1 n. více plodolistů složený. Plod jest buď mnohosemená bobule n. jedno- až mnohopouzdrá peckovice, pouzder 1semených a semen s mohutným bílkem a malým přímým zárodkem. P. čítají asi 60 druhů zvláště z rodu Pandanus a Freycinetia rostoucích v tropických krajinách východní polokoule zvláště na pobřežích a ostrovech a prospívajících dílem plody dílem vlákny (žilami listů) k hotovení různých pletiv. Z té příčiny pěstují se v horkém pásmu vůbec a pro ozdobu i ve hřívnách. P. rostly již za doby křídové a třetihorní. Děd.