Ottův slovník naučný/Panama
| Ottův slovník naučný | ||
| Panakeia | Panama | Panamská šíje |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Panama |
| Autor: | Ludvík Tošner |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 136. Dostupné online |
| Licence: |  PD old 70 |
 Heslo ve Wikipedii: Panama |
|
Panama: 1) P. hlavní město departementu t. jm. v jihoamerické republice Columbii, leží na výběžku země při vjezdu do pozadí zátoky Panamské mezi krásnými tropickými lesy prostoupenými rozsáhlými savannami, s nezdravým podnebím, na 9° 2' s. š. a 79° 30' z. d. Gr., jest východiskem Panamské železnice vedoucí odtud v délce 76 km do Colón-Aspinwallu, má do 30.000 obyv., kathedrálu, 11 jiných kostelů, několik bývalých klášterů, biskupský palác, kněžský seminář, divadlo, nemocnici a jest sídlem guvernéra, biskupa a několika konsulů. Přístavu město nemá, jen malé loďky kotví na jeho rejdě, kdežto větší v zátoce Panamské a největší mořské koráby v širém moři ve vzdálenosti 6–15 km od města u ostrovů Taboga a Taboguilla. Od vystavění Panamské železnice jest P. důležitým místem pro průvozní obchod do Kalifornie a na západní pobřeží Jižní Ameriky, vývoz skládá se z kaučuku, perleti, perel, kokosového oleje, koží a slaměných kloboukův a činí (1898) 1,025.826 piastrů. P. byla založena r. 1518, později rozbořena flibustýry a r. 1673 znova vystavěna na nynějším svém místě. Za panství španělského těšila se velikému rozkvětu jako emporium obchodu s Peru a Filipinami, avšak počátkem XIX. stol. úplně upadla. Roku 1825 zahájen byl zde generální kongress všech jihoamerických států, přeložený však brzy do Tacubaye u Mexika. Nové obchodní důležitosti nabylo město po vystavění Panamské železnice r. 1855, zvláště pak rozkvetlo v dobách velikých prací při stavbě Panamského průplavu, kdy ozdobeno četnými stavbami a kdy nahrnulo se sem veliké množství obyvatelstva při stavbě té zaměstnaného. Po úpadku prací těch stiženo i město silným úpadkem hospodářským a úbytkem obyvatelstva. – Srv. Nelson, Five years in P. (New York, 1891).
2) P. nebo Istmo, departemento t., zaujímá nejužší a nejvýchodnější čásť Střed. Ameriky, šíji Darienskou a Panamskou mezi Karíbským mořem na s. a Tichým okeánem na jih v délce 670–750 km a v šířce asi 55 km, mezuje na sz. s Costarikou a na jv. s kolumbijským departementem Cauca a má plochu 82.600 km2. Pobřeží jest velice členité, ale vykazuje přes to jen málo dobrých přístavišť. Východní částí departementu táhnou se středoamerické Kordillery průměrné výšky jen asi 700 m n. m., které však za šíjí Panamskou dosahují výšky 1933 m (Castillo Chico), 2827 m (Serro Santiago) a 3433 m (Volcan de Chiriqui). Řeky jsou jen krátké, pobřežní toky, z nichž většina vpadá do Tichého okeánu (Rio Tuira, Grande, Panago a j.), kdežto do okeánu Atlantského vlévá se jediná větší řeka Chagres. Obyvatelů jest 285.000, z nichž jen asi 6% bělochů žijících hlavně ve městech, divokých Indiánů počítá se asi 8000, kdežto ostatní obyvatelstvo skládá se z největší části ze smíšenců, z menšího dílu pak i z usedlých Indiánů. Hlavním pramenem výživy jest orba a chov dobytka, mimo to dobývá se i zlato. Obchod jest většinou v rukou cizinců, zvláště průvozní obchod po Panamské železnici provozovaný, který jest velmi značný. Vlastní obchod kraje skládá se hlavně z koží, tuků, sušeného masa, kaučuku, indiga, vanilky, kávy, zlatého prášku, kokosových ořechů, perlí, perleti a želvoviny. – Departemento P. tvořil do r. 1821 čásť místokrálovství Nové Granady zvanou Tierra Firme, po osvobození amerických osad španělských jeho území přivtěleno Columbii, v l. 1855–61 byl samostatným státem, který však znovu připojen pod moc ústřední vlády columbijské přes opětný pokus r. 1885 odtrhnouti se od republiky Columbie. Srv. Armand Reclus, P. et Darien, voyages d'exploration (Paříž, 1881). Tšr.