Ottův slovník naučný/Panajev
| Ottův slovník naučný | ||
| Panaitios | Panajev | Panakeia |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Panajev |
| Autor: | neznámý |
| Zdroj: | Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 135. Dostupné online |
| Licence: |  PD anon 70 |
Panajev (Панаевь): 1) Vladimir Ivanovič, spisovatel ruský (* 1792 v kazaňské gub. – † 1859 v Petrohradě), vystudovav v Kazani, sloužil v ministerstvě spravedlnosti a osvěty, pak při ministerstvě dvora a r. 1832 stal se ředitelem kanceláře. Literární činnost zahájil r. 1817 a největšího úspěchu i popularity dobyl svými idyllami, jež r. 1820 vydal o sobě, tak že rus. akademie vyznamenala jej zlatou medaillí a r. 1841 jmenovala jej řádným členem. Z jeho idyll, psaných podle vzorů staroklassického života, vane okouzlující prostota, láska k rodině, lehká zádumčivost s nevinným úsměvem a graciésní vášeň. Verš jeho jest prostý a dosti zvučný. Za nejlepší pokládají se jeho idylly: Snoviděňje; Boljnoj; Vyzdorovlenije Likasta; Damet a pod. Psal též jiné lyrické básně, jako ódy, a otiskl několik povídek v duchu školy Karamzinovy. Z těch uvádějí se zejména: Romaničeskoje pismo iz S.-Petěrburga; Žestokaja i grasuďby; Priključenije v maskaradě a j. Zajímava jsou též jeho Vospominanija (»Věstnik Jevropy«, 1867, a »Rus. Starina«, 1892–1893), obsahující zprávy o jeho přátelství s Děržavinem, o smrti Mikuláše I. a pod. Srv. V. I. P., vospominanije s obozrěnijem jego idillij (Petr., 1860).
2) P. Ivan Ivanovič, spisovatel ruský, bratranec předešl. (* 1812 – † 1862), vychován byl ve šlechtickém pensionátě při petrohradské universitě, načež do r. 1845 byl ve státní službě. Literární činnost zahájil r. 1834 povídkami v duchu romantické školy Marlinského (Spaljňa světskoj ženščiny; Bělaja gorjačka a j.), až za častého pobytu v Moskvě seznámil se s Bělinským, jejž doporučil pak Krajevskému do časop. »Otěčestvennyja Zapiski«. Vlivem Bělinského P. přiklonil se k realistické škole a napsal několik povídek a románů, celkem slabších, ale vynikajících jednotlivými scénami, tu a tam pravým, upřímným humorem a nevinnou idealisací ženy (Maměnkin synok; Rodstvenniki; Vstrěča na stanciji; Ljvi v provinciji; Chlyšči a pod.). Ještě větší zásluhy získal si jako žurnalista, vzkřísiv r. 1847 spolu s Někrasovem »Sovremennik«, jenž stal se rozhodujícím činitelem v duševním hnutí pokolení let 40tých XIX. stol. Sám P. psával do něho feuilletony, kritické a společenské s pseudonymem Novyj poet. S týmže pseudonymem vydal sbírku svých parodických básní (Petr., 1859). Nedlouho před svou smrtí otiskl proslulá Vospominanija, obsahující mnoho podrobných zpráv z nejdůležitějšího období literatury ruské. Sebrané spisy jeho vyšly v Petrohradě r. 1860 a 1889. Srv. o něm stať S. S. Trubačeva (»Istoričeskij Věstnik«, 1889).
3) P. Valerijan Aleksandrovič, inženýr rus. (* 1824), po odborných studiích sloužil při stavbě Nikolajevské dráhy a účastnil se stavby železnice Gruševské a Kurskokijevské. Pobyl též nějakou dobu za hranicemi a napsal několik rus. a franc. brošur z oboru politiky železniční a národohospodářské. V Petrohradě zbudoval t. zv. »Panajevskij těatr«. Mimo to vydal knihy: Vostočnyj vopros (1877) a Finansovyje i ekonomičeskoje voprosy (1878).