Ottův slovník naučný/Pančevo

Ottův slovník naučný
Pančatantram	Pančevo	Pančić

Údaje o textu
Titulek:	Pančevo
Autor:	neznámý
Zdroj:	Ottův slovník naučný. Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 142. Dostupné online
Licence:	PD anon 70
Heslo ve Wikipedii: Pančevo

Pančevo (Pancsova), král. sv. město svlastním statutem v Uhrách, na l. bř. Temeše (nedaleko od jejího ústí do Dunaje), konečná stanice torontálské místní dráhy (P.-Vel. Becskerek), má s vojenskou posádkou (eskadrona 3. hus. pluku) 17.948 ob., z nichž je 7713 Srbů, 242 Slováků, 150 Chorvatů, 7284 Němců, 319 Rumunův a 2055 Maďarů (1890). P. jest sídlem sborového a okres. soudu, stolič. úřadu, hlav. cel. úřadu, stát. pošty, telegrafu a paroplav. stanice, má několik veřejných budov a kostelů (řím.-katol., řeckových., evang. augšp. a ref. vyznání), minorit. klášter, synagogu, špitál, dvě náměstí, velké osady, srbské a něm. obec. školy, stát. vyšší reál. a vojenskou školu; průmysl a obchod zastupuje cukrovar, továrny na spodium, škrob, hole, přádelna hedvábí, parní mlýny, pivovar, lihovar, pěstování bourců, vína, čilý obchod s obilím, kukuřicí a vepřovým dobytkem. R. 1739, dne 30. čce, zvítězili zde Rakušané nad Turky; r. 1788 spálili město Rakušané, ustupujíce před vojskem tureckým, a dne 2. led. 1849 generál Mayerhofer porazil u P-va povstalce uherské.